Bedřichovská pětihodinovka

Nejdřív ze všeho se omlouvám za publikování příspěvku až po dvou týdnech. Byli jsme zaneprázdněni přípravami na Bedřichovskou pětihodinovku. Celé 2 týdny jsem si užila sněhu a zimního počasí. První víkend jsem strávila od pátku do neděle v Bedřichově. Tam jsem poprvé vyzkoušela boby a lyžičky. Ani jedno se mi příliš nelíbilo - na bobech jsem odmítala sedět a jezdila jsem pouze vleže na břiše, na lyžích jsem pro změnu nechtěla ani stát a ještě k tomu se nedaly pořádně přichytit na moje botičky a padaly mi. Možná se mi zimní sporty nelíbily také kvůli nepříjemnému počasí, foukalo, sněžilo a bylo zima. Za víkend v Bedřichově napadlo cca 50cm.V sobotu jsem si užila strejdy Páči, který mě zaučoval v zimních sportech a hlavně mi dovolil šahat na klávesnici svého notebooku. Do Bedřichova jsme se vrátili již ve čtvrtek dopoledne a k našemu překvapení připadlo dalších cca 50cm sněhu. Tatínek s Dušanem jeli na Smědavu zavážet lampiony na závod, bohužel však z plánových 15 kontrol se jim povedlo pouhých 8 kontrol z důvodu silného větru a sněhových návějí. V pátek se podařilo zavést další kontroly, zbylé 3 jsme museli dáti rolbařů, protože v metru hlubokého sněhu jezdit neumíme. Bohužel rolbař z Jizerky dal obě své kontroly špatně, takže nám tím vznikly lehké komplikace. V sobotu se nám podařilo závod zdárně uspořádat za přispění dalších kamarádů (pořadatelů). Letošního ročníku B5h se zúčastnilo rekordních 105 dvojic. V neděli se povedlo stáhnout všechny lampiony z terénu a žádný se dokonce ani neztratil. O mě se o víkendu starala babička Jarmila, aby se maminka mohla věnovat pořádání. V pondělí jsme se začli konečně chystat na Vánoce. Musím se pochlubit svými pokroky - už umím gesto "prosím prosím", které používám při žádosti o jídlo. Taky už umím ukázat jak jsem veliká a "pá pá" mi už dávno nedělá problémy.

Promoce + Mísečky

V pondělí oslavil tatínek 28. narozeniny, takže je už zase stejně starý jako maminka. V úterý jsme vyráželi brzo autem do Prahy, zaparkovali u Masaryčky a pak šli na maminčinu promoci do Karolina. Promoci si užili všichni rodinní příslušníci kromě tatínka, který mě hlídal a byl hned na začátku vykázán, protože jsem pískala a smála se těm pánům v robách. Po promoci jsme udělali společnou fotku a vyjeli do Kavárny Šlágr na oslavu. Tam již byly připraveny hory jídla, které jsme dojídali ještě celou středu. Večer jsme strávili oslavováním v Modřanech. Ve středu pak maminka měla odložené kroužky. Večer jsme se přes totálně ucpanou Prahu dostali ve sněhových závějích nakonec až domů. Ve čtvrtek dopoledne jsme vyjeli na Humanitní soustředění na Mísečky. Pobyt tam jsem si moc užila, radovala jsem se z pobytu s ostatními ve společenské místnosti a také tam byly další humanitní děti - Vítek, Kristýnka, Barunka, Julinka, Andulka a Mája. Pobytu venku jsem si tam moc neužila, zaprvé tam bylo hodně zima a za druhé nebylo kam chodit, takže jsem si pouze zablbla ve sněhu u baráku. V sobotu večer nás návštivil Mikuláš, Čert a Anděl. Dostala jsem od nich pár dárečků a k překvapení rodičů jsem se Čerta vůbec nebála. V neděli jsme se pak vrátili domů. V pondělí jsem šla s maminkou nakrmit kačenky a asi byly hodně hladové, protože obklopily můj kočárek a dožadovaly se chleba.

První sníh

Po středečních dvou bězích se mamince opět zhoršila rýmička a bolení v krčku brčku. Jelikož nám již přišel vzorek šátku HAD, které si necháváme vyrobit na letošní Bedřichovskou pětihodinovku, zapózovala v něm maminka spolu se mnou před fotoaparátem, abychom fotky zveřejnili na webu našeho závodu a nalákali tak závodníky. V pátek dostalo autíčko konečně zimní gumy, takže už se nemusíme bát sněhu ani mrazu. Víkend jsme strávili v Praze a Čelákovicích. Tatínek využil posledních teplých dnů a byl se projet dvakrát na kole. V pondělí jsem si oblékla nový teplý svetr a vyrazila jsme do Modřan zvedat činky, abych byla nařáchlá jako strejda Kuba. Na horách začalo z pondělí na úterý sněžit, takže už se chystáme na hory. Po úterních maminčiných kroužcích jsme vydali domů. Středu i čtvrtek jsme strávili doma. V pátek odpoledne jsme sbalili vše potřebné a vyrazili na víkend do Bedřichova. Cestou jsme se stavili opět u výrobce cyklodresů Lawi, abychom doladili poslední detaily. V Jablonci si maminka po měsíčním vybírání koupila zimní botky a pak jsme ještě udělali velký nákup v Kauflandu. Na chatu jsme přijeli až za tmy, takže sněhu jsme si ještě neužila. V sobotu jsem si poprvé pochodila po sněhu, přímo na lyžařském stadionu. Maminka i tatínek se vystřídali na běžkách, bylo krásné slunečné počasí a stopa slušná. Odpoledne přijel můj kamarád Vítek. Dostala jsem od něj k narozeninám krásnou teplákovou soupravu s nápisem "Malý dráček". Během večera se pak Vítek přesvědčil, že jsem opravdu dračice. Na chatě nás moc nebylo, pouze Víťa s Elinou, Jarda, Ouhrabkovi a Johanka, moje oblíbená paní doktorka. Vítek používá moje oblečky, které mu moc sluší, takže vypadá trochu jako já. Je to hodné a společenské miminko, stejně jako jsem bývala kdysi já. Teď už ale pěkně vystrkuju růžky a Johanka mě diagnostikovala jako "hyperaktivní dítě". Moje doktorka v Čelákovicích pro změnu říkala, že prý budu "silná osobnost", nemám totiž ráda, když mě někdo omezuje a přikazuje mi, co mám dělat. V neděli se mi tatínek pokusil nabouraz denní režim (nedal mě po obědě spát, protože maminka byla na běžkách), takže jsem prospala celou podvečerní cestu domů a ke spánku jsem se uložila až kolem desáté hodiny. Uvidíme, do kdy budu spát. Od minulého vydání blogu jsem udělala velký pokrok v rychlosti své chůze, když chci, tak už i popoběhnu.

53.týden

Ve čtvrtek hned po narozeninách jsem se rozhodla, že se naučím jíst sama. Nabrat jídlo lžičkou a dopravit ho až do pusy je pro mě zatím docela obtížné. Nicméně jsem si usmyslela, že se nenechám nakrmit a jídlo nabrané maminkou jsem odmítala. Během týdne jsem však rezignovala, protože bych asi umřela hlady. Maminka se rozhodla, že když už jsem velká holčička, tak si budeme vařit k obědu společná jídla. Ve čtvrtek jsme měly tuňáka s těstovinami a rajčaty, v pátek pak pangasia s brambory, v sobotu v Modřanech vařila babička rajskou s masovými kuličkami a knedlíkem, v neděli taky v Modřanech pak jablkové knedlíky, v pondělí mleté hovězí s rýží, celerem a mrkví, v úterý u babičky vařené maso se zeleninou a nudlemi. Ve středu a ve čtvrtek jsem opět dostala hotový příkrm ze skleničky kvůli nedostatku času. Ve čtvrtek jsem s maminkou otestovala poprvé zapůjčený kočárek golfáč od Ouhrabků. V sobotu jsem ho pak vyzkoušela naposledy a to s tatínkem, který to však otočil hned za dveřmi a vrátil se pro starý dobrý kočárek. Má totiž několik vad - špatně jezdí, drhnu v něm nožičkama o asfalt, mám v něm rezignovaný výraz a celkově se mi v něm nelíbí. Od té doby ho využívám jen doma jako prolejzačku. Po čtvrtečním večerním výklusu s kočárkem maminka v pátek onemocněla, bolelo jí v krku, měla rýmu a teplotu přes 38°C. Na víkend jsme proto jeli k babičce a maminka mohla v klidu stonat. Tatínek mezitím sportoval a byl se mnou dokonce na hřišti. Rodičům se nezdála moje míra 71cm od paní doktorky, takže mě v Modřanech přeměřili krejčovským metrem a zjistili, že měřím celých 77cm. Rozdíl je způsoben tím, že paní doktorka mě měřila ve stoje a rodiče vleže. Víkend byl abnormálně teplý (20°C) a padaly teplotní rekordy. V úterý brzo ráno se mnou maminka cestovala vláčkem do Modřan na kroužky a zjistila, že není optimální cestovat s kočárkem v ranní špičce. Odpoledne nás do Modřan přišla navštívit teta Katka se strejdou Joskym a předali mi hezké přáníčko a míček hakisák. Večer jsme pak jeli s tatínkem domů, abychom ráno byli připraveni na SMIK, který se konal v Káraném, tedy cca 500m od našeho bydliště. SMIK byl první závod, jehož atmosféru jsem v životě zažila, bylo to loni týden po mém narození ve Zvoli. Letos mě během závodu hlídala babička a oba rodiče běželi. Po závodě se u nás stavili na oběd Míša a Martin Tušl. Rodičům a Míše dopolední závod nestačil, tak si večer dali ještě Večerní běh městem Čelákovice. Během týdne jsem se neskutečně rozchodila a už v mém pohybu převažuje chůze nad lezením. Naučila jsem se více experimentovat s jazykem, takže lépe mluvím a říkám např. "kde je?". Taky se mi změnily chutě a přestaly mi chutnat moje dříve oblíbené banány, mým oblíbeným ovocem jsou teď mandarinky a kiwi.