14.týden + 15.týden 1.část

Ve středu 10.2. jsem oslavila narozeniny, ale o této události jste si již mohli přečíst ve speciálním článku. Ve čvrtek ráno jsme jeli na návštěvu do Modřan za babičkou. Byli jsme se projít za zvířatky do lesa Kamýk. V pátek kolem poledne přijela babička Jarmila za námi do Čelákovic a vyrazili jsme do Bedřichova. Rodiče se šli odpoledne ještě sklouznout na běžky, zatímco ten druhý mě hlídal. Večer jsme v televizi viděli první souboje Zimních Olympiojských her ve Vancouveru. V sobotu šli rodiče opět na běžky, ale nemuseli se o mě střídat, protože mě hlídala babička. V sobotu večer bylo na chatě opravdu dost plno, přijelo cca 20 kamarádů. V neděli se průběh dne opakoval, až na to, že odpoledne jsme jeli domů. Večer získala Martina Sáblíková olympijské zlato v závodě na 3000m, já jsem to však prospala, takže jsem koukala až druhý den na záznam. V pondělí večer získal Lukáš Bauer zlatou bronzovou medaili v závodě na 15km volně. V úterý jela maminka do školy pro zápočty, takže mě mezitím hlídal tatínek. Ve středu po poledni jsem šla na tříměsíční kontrolu k paní doktorce. Měřím oficálně 63cm a vážím 5,96kg. Obvod hlavičky mám 41cm, fontanelku 1x1cm. Paní doktorka mě pochválila, jak jsem hezky živá a jak hezky rostu. Vyzkoušela, že dobře slyším i vidím. Pak mi musela vymáčknout bolístku na ramínku způsobenou očkování proti TBC, čímž mě tedy hodně naštvala, protože to moc bolelo. Na zahojení ramínka jsem dostala dokonce antibiotikum, Framykoin, který si mažu každý den 2x. Na ostatní kožní problémy mi předepsala mast podobnou induloně a doporučila mi olejíček do koupele. Až se mi ramínko zahojí, mám co nejdřív přijít na další očkování. Ve středu pak přišli babička Olga s dědečkem Mirkem a horou jídla, kterou nám tu všechnu nechali. Ve čtvrtek odpoledne jsem poprvé válela sudy, zkutálela jsem se z pohovky v obýváku. Tatínek, který mě hlídal z kola, viděl jen stín, který padá k zemi. Vůbec mě to však nebolelo, dokonce jsem ani nebrečela. Od té doby mě rodiče dávají na deku na zem a doufají, že mě nezašlápnou.

3 měsíce - SPECIÁL

Dnes jsem oslavila 3-měsíční narozeniny. Rodiče na oslavu připravili hezký piškotový dort, já ho však zatím nemohu. Chci se tedy pochlubit, co už umím a co jsem všechno zažila. Umím velmi dobře sát mlíčko, umím blinkat, kakat a čůrat. Už skoro nepoužívám kamarádku rourku, protože už mě tak často nebolí bříško. Dále umím kýchat a škytat, ale už neškytám tak často jako na začátku. Umím se smát, brečet a dělat různé ksichtíky. Tatínek tvrdí, že se umím tvářit velmi chytře, jako například na fotce s maminkou. Moc často nebrečím, zato se často směju a umím vydávat i jiné zvuky, třeba výskám, pískám nebo si něco žvatlám. Mám ráda, když mi rodiče zpívají. Už od narození umím dobře vyslovit své jméno Ella, ale poslední dobou ho už tak často neříkám. Umím si už držet hlavičku, někdy mi však ještě padá, protože ji mám dost těžkou. Na bříšku umím pást koníčky, i když mám přitom ještě většinou ruce v pěst a po chvíli už žačnu rýt hlavičkou podložku. Párkrát se mi podařilo převalit z bříška na záda, ale byl to spíš pád. Ze zad na bříško to zatím neumím, pilně to však nacvičuji. Jinak si procvičuji svaly častým pohybem nožičkama a ručičkama. Taky umím uchopit předmět do ruky, například chrastítko či máminy vlasy a chvilku je dokážu podržet. Piju docela často, hlavně když nespím, někdy i po 2 hodinách. Když pak spím, dokážu hladovět i 6 hodin. Včera v noci jsem vydržela spát rekordních téměř 7 hodin, zhruba od 21:30 do 4:30. Když mě však nechají rodiče spát přes den moc dlouho (jedeme někam autem nebo jsem na závodech v kočárku), v noci se mi pak tolik spát nechce. Běžně se budím 2x-3x za noc, přičemž k ránu častěji. Každý den mě rodiče berou ven v kočárku na procházku. Vydržím již velké mrazy, -15 stupňů pro mě není problém. Jsem totiž eskymačka. Bohužel jsem však z eskymáckého oblečku vyrostla, takže mi teď spíš už říkají medvíďátko. Musím to zaklepat, ale zatím jsem nebyla nemocná nebo jsem si toho alespoň nevšimla. Mým největším zdravotním problémem je reakce na očkování proti TBC, které trápí již asi měsíc moje levé ramínko. Taky mi rodiče občas musí vyčistit nosík. Někdy mívám podrážděnou nebo oschlou kůži. Na 3 měsíční kontrolu k paní doktorce jdu až příští týden, takže se jí na všechno přeptám. To opět budu vědět své přesné míry a váhy. Taky trpím na ostré nehtíky na rukou, kterými se drápu po obličeji. S oblibou si žužlám prstíky i celé ručičky, mám je raději než dudlík. Teď vám povím, co všechno jsem již zažila. Velmi často se pohybuji mimo domov, mojí hlavní náplní je objíždění závodů s rodiči. Zatím jsem spala na 7 různých místech mimo domov, když nepočítám porodnici. Celkem jsem spala 27 dní mimo domov, většinu z toho na chatě v Bedřichově. Autem jsem již najezdila velkou porci kilometrů, i když jsem většinu z toho prospala. Taky jsem už jela vlakem, autobusem, tramvají i metrem. Tatínek mě posadil dokonce i na kolo, zatím tedy pouze stacionární v obýváku. Navštívila jsem již také vysokou školu a to PedF UK. Seznámila jsem se se spoustou kamarádů, strejdů a tet, dokonce s několika Libanonci. Taky jsem zažila své první Vánoce, při kterých jsem dostala mraky dárků. Na blog jsem vydala spolu s dnešním již 38 příspěvků, které obsahují celkem 175 fotek. Doufám, že se mi bude dařit i nadále a vy všichni budete s oblibou číst můj blog.

13.týden

Tento týden jsem strávila ve znamení závodů a přejezdů. Domova jsem si moc neužila. V úterý ráno jsme vyjeli na lyžařský stadion k hotelu SKI. Konal se tam 1.závod AMČR v lyžování. Jelo se volnou technikou, ženy 5km, muži 10km. Maminka obsadila 18.místo (loni byla 6.), ale od minulých závodů se polepšila. Tatínek se taky polepšil, skončil na 35.místě a porazil těsně o 6,2 vteřiny strejdu Zdenála. Ve středu se konaly štafety a rodiče jeli rodinnou štafetu se Zdenálem, který však na 1.úseku upadl a pak ztratil hůlku, pro kterou se musel vracet, takže výsledek štafety ani přes snahu maminky a tatínka nebyl ideální. Ve středu večer jsme zašli do Yukonu na večeři, poté byla párty, které jsme se ale nezúčastnili. Ve čtvrtek vyvrcholilo AMČR závody klasickou technikou, což však není letos oblíbený způsob běhu mých rodičů. Závody ale statečně dojeli, i když výsledky nebyly optimální. Dvě fotky maminky ze závodů jsme si vypůjčili z Míšina rajčete, děkujeme za vyfocení. Ve čtvrtek odpoledne cestou domů jsme se stavili v Modřanech, protože babička Jarmila slavila svátek. V pátek jsme se byli projít v Čelákovicích, během procházky jsme nakrmili zmrzlé kačenky. V sobotu ráno jsme vyrazili na závody LOBu a to opět na Tři Studně jako v pondělí. Tentokráte jsme bydleli v penzionu Horácko na dvouapartmánu s Magdalenkou Seidlovou a jejími rodiči. V sobotu se tatínkovi i mamince závody docela povedly, tatínek skončil dokonce na 3.místě. Odpoledne jsme šli ještě na procházku po vesnici. Večer jsme zašli na skvělou večeři do hotelu U Loubů. V neděli dopoledne se jel další závod, který však nepřinesl pro rodiče žádné skvělé výsledky. Po závodech jsme jeli přímo domů. V pondělí bylo krásné slunečné i když mrazivé počasí, takže maminka se mnou šla na procházku po Čelákovicích. Cestou jsme opět krmily kačenky a udělaly jsme pár hezkých fotek.

12.týden

V úterý jsem jela poprvé vláčkem City Elefant do Prahy. Maminka si totiž potřebovala zařídit pedagogickou praxi. Nejprve jsem byli v SOU Gastronomie na Třebešíně nechat si praxi potvrdit, pak jsme jeli na pedagogickou fakultu nechat si zapsat zápočet. Mezitím jsme se ještě stavili v Městské knihovně odevzdat knížku. Všude jsem mamince pomohla svojí přítomností, takže na ní byli všichni hodní. Příště prý budu jezdit i na zkoušky. Odpoledne přijeli babička Olga a dědeček Mirek, kteří opět přivezli hory jídla. Říkali, že jsem prý opět vyrostla. Středeční ráno bylo moje zatím nejchladnější doma v Čelákovicích. Teploměr na okně ukazoval -15 stupňů, takže radši ani nechci vědět, kolik bylo doopravdy. V poledne jsme vyrazili do Modřan, kde jsme i přespali. Tatínek jel večer noční LOB v Milíčáku. Ve čtvrtek jsem jela poprvé s maminkou metrem ze Smíchovského nádraží až na Černý most, kde nás vyzvedl tatínek a jeli jsme domů. V pátek dopoledne jsme vyrazili do Bedřichova. Rodiče se ještě jeli odpoledne projet na běžky. V sobotu mě nechali na chatě, kde mě hlídala babička Jarmila a jeli na LOB do Lučan nad Nisou. Byla to spíš však bojovka, jak říká teta Vendy, v hlubokém sněhu. Maminka byla na trati 3 hodiny a tatínek to dokonce vzdal, ale jen proto, že měl starost, že vyhladovím. V neděli jeli rodiče opět do Lučan na štafety v LOBu, zatímco já jsem opět zůstala v Bedřichově. Rodičům se závody už povedly lépe, ale stále žádná sláva. Odpoledne jsme sledovali v televizi spanilou jízdu Zdeňka Štybara za titulem mistra světa v cyklokrosu, které se konalo v Táboře. Večer jsme jeli domů, kde jsme se však moc neohřáli. Hned v pondělí odpoledne jsme vyrazili na Akademické mistrovství ČR v běžeckém lyžování do Nového Města na Moravě. Bydlíme v chatové osadě Yukon na Třech Studních. Rodiče mě cvičně měřili a vážili a mám už zhruba 60cm a necelých 6kg. Jsem totiž velký jedlík a tatínek nepřipustí, abych trpěla hlady a tvrdí, že mám právní nárok na mlíko každé 2 hodiny. Tentokráte bohužel nemám moc fotek, příště se polepším.