B5h + Akáda

LISA: Ve čtvrtek 19.1. jsme tedy odjeli do Bedřichova pořádat Bedřichovskou pětihodinovku. V pátek rozvezli táta, máma, Míša, Dáša a David kontroly po Jizerských horách. Rozvoz byl ztížen přívaly sněhu a neupravenými tratěmi, takže se maminka vrátila až za tmy a já jsem dostala poprvé v životě rýžovou kaši od babičky, abych neumřela hlady. V sobotu se závod uskutečnil za rekordního počtu 120ti dvojic a rodiče to za pomoci kamarádů pořadatelsky zvládli bez větších problémů. Já jsem byla ještě v rekonvalescenci po proběhlé adenoviróze, a tak jsem nechodila ven ani mezi ostatní děti (Vítek, Ondra, Elina), abych je náhodou nenakazila. V neděli jsme pak po sebrání většiny kontrol odjeli domů do Čelákovic. Tam jsme se ohřáli jen do pondělí, kdy jsme vyrazili na Akademické MČR v klasickém lyžování. Ubytovali jsme se v chalupě Duha na Třech Studních. V pokoji jsme měli sice trochu zimu, ale ve společenské místnosti bylo příjemně a já jsem si tak mohla hrát s malou Elinou. Nejvíce mne bavilo se na ni převalit a dát jí pravého háka. V úterý, středu i čtvrtek rodiče závodili na nových náročných tratích v Novém Městě na Moravě. Mne s Ellou hlídala teta trenérka Eva. Bylo mrazivé, ale krásně slunečné počasí a Ellu to konečně začalo trochu bavit na sněhu. Ve čtvrtek jsme se vrátili domů, ale hned v pátek zase vyrážíme na další cesty. Ale o tom až v příštím příspěvku. Ještě musím napsat, že jsem kromě kašičky začala dostávat nejprve mrkvičku a poté ještě jablíčko a hruštičku :-) Trochu je to na mě kyselé, tak se při tom ksichtím. Také už se pomalu, ale jistě začínám přesouvat z místa na místo.

VŠ liga Jilemnice

ELLA: V pátek 13.1. jsme přejeli z Bedřichova do Jilemnice na závody VŠ ligy. Bydleli jsme na ubytovně u Henycha spolu s ostatními kamárady z Humanity. Každý den jsme pak dojížděli na lyžařský stadion na Benecko, protože v Jilemnici nebylo dostatek sněhu. Mě tam hlídala teta Kačka, se kterou jsme lyžovala a bobovala a také jsem si zkusila, jak se sedí na sněžném skútru. V neděli večer jsme konečně po dlouhé době dorazily domů, bohužel Lisa hned v pondělí opět onemocněla (měla horečku), tak jsme trávili celé dny doma. Ve středu dostala Lisa první lžičku mrkvičky. Ve čtvrtek se pak osypala, ale po mrkvičce to prý nebylo. Paní doktorka usoudila, že má asi adenovirózu. Jelikož už ale byla bez teplot, odjeli jsme všichni včetně babičky Jáji do Bedřichova kvůli pořádání Bedřichovské pětihodinovky.

Lisa se konečně přetočila (20./21. týden)

LISA: V pondělí 2.1. odpoledne Ella nečekaně usnula v obýváku a mamince bylo jasné, že na ní skočila nějaká nemoc. Horečku měla jeden den a pak už se pouze doléčila. Ve čtvrtek jsme měli v plánu vyrazit do Bedřichova, ale bacil zasáhl tentokráte mě a maminka rozhodla, že s horečkou na hory nepojedu. Tatínek tedy odjel na Jizerskou 50 sám. Ze čtvrtka na pátek jsem měla dokonce 39,7°C, ale celý pátek už jsem byla úplně bez teplot. V pátek a v sobotu za námi přijela do Čelákovic babička Jája, aby nás trochu rozveselila. Ella měla doma alespoň dost času, aby si hrála s legem a učila se angličtinu podle nové knížky, kterou dostala od Ježíška. V neděli večer pak přijel tatínek, který pomáhal ostatním mazat na Jiz50, ale sám nezávodil. V úterý jsme měli návštěvní den. Nejdříve jsme byli u strejdy Páči, kterému zrovna před domem naboural jeho soused auto. Poté jsme jeli do Modřan na oběd k babičce Jáje, pak na svačinu do Vršovic za druhými prarodiči a nakonec k tetě Květě do Neratovic. Tam jsme dostali ručně pletené ponožky a bačkůrky, aby nám teď v zimě nemrzly nožičky. Domů si Ella přivezla z Modřan plyšového houpacího koně, který byl v Modřanech od Vánoc ustájen. Ve středu odpoledne jsme pak odjeli do Bedřichova. Ve čtvrtek se rodiče prostřídali na běžkách a Ella na stadionu opět lyžovala a bobovala. Já jsem jako obvykle zlobila, zlobila a zlobila. Ale v posledních dnech jsem zaznamenala velký pokrok - začala jsem se konečně přetáčet. Sice to zatím umím jen na levou stranu a nejlíp mi to jde, když jsem nahá. Ella došla do nového vývojového stádia svojí kresby a kreslí tzv. hlavonožce, což jsou hlavičky s očima, pusou, rukama a nohama. Tyto postavičky pak Ella nazývá táta, máma, Ella a Číja.

Vánoce a Silvestr

ELLA: Na Štedrý den jsme dopoledne vyrazili z domova přímo na hřbitovy, Malvazinky a Kotlářku. Poté jsme již jeli na Štedrodenní oběd do Vršovic, kde kromě babičky, dědy a prababičky byli i Verča, Zdenál a Barunka. Odpoledne jsme přejeli do Modřan, kde jsme nejprve před večeří pouštěli lodičky z ořechů, poté měli chutnou štědrovečerní večeři a nakonec počkali na příchod Ježíška. Ten rozsvítil svíčičky a pod stromeček nadělil velkou kupu dárků. Pomáhala jsem pak Jakubovi dárky rozdávat, měla jsem radost z jejich rozbalování a každý dárek jsem dlouho zkoušela. Ani jsem nestihla všechny své dárky rozbalit a to jsem šla spát až v půl jedenácté. Největší dárky byly asi houpací koník a velké lego, ale Ježíšek nezapomněl ani na čokoládu, kterou jsem si přála. Na Boží hod pomáhal tatínek dopoledne zprovoznit dědečkovi vánoční dárek, notebook. Po obědě jsme jeli do Žehrovic, kde jsme šli na dlouhou procházku kolem rybníka a poté ještě chvíli poseděli. Na Štěpána ráno jsme konečně vyrazili do Bedřichova, kde jsme strávili celý konec roku. Přijela tam spousta kamarádů a navíc i některé děti - Elina, Vítek, Karba a Barunka. Já jsem každý den zkoušela lyžovat na svých nových lyžičkách s indiánem, moc mi to však ještě nejde. Největší pokrok jsem zaznamenala až na Nový rok, kdy mě Juráš a Katka trochu něco naučili. Lyžování jsem prokládala bobováním, to jsem si užívala. Dokonce už umím zabrzdit oběma brzdami a přetočit se na couvání. Na chalupě jsme si s dětmi pěkně hráli, jen já jsem chvílemi pozapomněla, že Bedřichovské hračky patří všem dětem a stále jsem opakovala větu: "To je Elly." Na Nový rok, tj. v neděli 1.1. odpoledne jsme se vrátili domů a v Čelákovicích není opět ani kapka sněhu. Už se těším až znovu vyrazíme na hory. Lisa se pořád ještě nepřetočila a maminka tvrdí, že zatímco já jsem talentovaná, ale líná po mamince, Lisa bude méně sportovně nadaná, ale o to více zarputilá a hyperaktivní po tatínkovi. No uvidíme.