Vítání občánků

LISA: V noci z pátka na sobotu Ella několikrát zvracela a ani ráno jí nebylo lépe. V sobotu dopoledne 24.3. se konalo v Čelákovicích na radnici Vítání občánků a pozvána jsem byla i já. Nemocná Ella však zůstala doma s babičkou Jájou, takže na obřad se mnou šel tatínek, maminka, babička Olga a dědeček Mirek. Elle se zdravotní stav furt zhoršoval, teplotu měla i přes podávání léků pořád přes 38°C a nic nezabíralo. Maminka tak v neděli nemohla jet na závody OB do Tábora, kam tak vyrazil jen tatínek, který však také nebyl úplně zdravý. Za námi přijela opět babička, aby mamince pomohla s nemocnou Ellou. Hned po návratu vyjeli s maminkou a Ellou na pohotovost do Brandýsa nad Labem, protože Elle nemoc nijak nelepšila, spíše zhoršovala, nejvyšší teplotu měla hrozivých 39,5°C. Pan primář řekl, že nic vážného to není, prý normální střevní viróza (gastroenteritida). Rodiče se báli, že nemoc chytnu od Elly i já a nepletli se - průběh ale nebyl u mě tak hrozný a měla jsem jen 1-2 dny teplotu a průjem. Tatínkovi také nebylo 3 dny úplně dobře, ale nakonec to nějak rozdýchal. Nejhůř na tom tedy byla Ella, která od páteční noci vlastně až do čtvrtečního rána skoro nic nejedla a byla neskutečně mrzutá a skoro furt spala (třeba 22 hodin denně). Ve čtvrtek za námi přijela na návštěvu opět babička Jája. Je pravda, že nemoc Elle trošku pomohla ke štíhlé linii a pupek jí alespoň na chvíli zmizel, už na něm ale zase pracuje. Já jsem se "vertikalizovala" a pohyb po zemi mě již nenaplňuje. Proto si stále o něco stoupám a maminka je z toho na nervy, protože následně padám na hlavičku, nemůže mě tedy nechat ani vteřinu bez dohledu. Oblíbila jsem si Ellino piano a hraju na něm víc než ona a mám novou přezdívku "DJ LISA". Vždy si totiž pustím nějakou předvolenou melodii (rytmus) a do toho brnkám na klávesy. Tatínek mi musel snížit postýlku do spodního patra, protože z toho vrchního už jsem chtěla vyskočit.

Svátek Ella + Memoriál

ELLA: Ve čtvrtek 15.3. jsem pořádala oslavu svého svátku, který mám mít správně až 16.3. Do Modřan dorazili Verča se Zdenálem a Barunkou a babička a dědeček z Vršovic. Dostala jsem několik zajímavých dárků, Lego, skládacího pejska, kočárek s miminkem, korále, piano a určitě ještě něco dalšího. V pátek jsme vyjeli do Jilemnice, kde se konaly poslední závody zimní sezóny, tzv. Memoriál, který pořádal náš oddíl Humanita. V sobotu i v neděli jsme vyrazili na Benecko, jezdili jsme tam autem tety Evy, které řídila Míša. Na sněhu jsem si hrála s Vítkem a zatímco maminka závodila, hlídaly mě humanitní tety. V sobotu večer se konal večírek ve stylu "Výlet do budoucnosti", kterého se však z naší rodiny zúčastnil jen tatínek, viz fotky od Zuzky Jiřišťové. V úterý byla Lisa u paní doktorky, dostala dvě očkování (hexavakcínu a synflorix) a absolvovala opožděnou půlroční prohlídku (váha 7,64kg, výška 70cm, obvod hlavy 43cm, obvod hrudníku 44cm). Hned večer dostala Lisa teplotu, která byla možná způsobena očkováním, možná něčím jiným. Ve středu a ve čtvrtek jí bylo celkem dobře, ale v pátek dostala horečku a rýmičku znovu. Ve středu byl první jarní den, který byl již dlouho dopřed avizován jako stříhací. Maminka mě ostříhala trošku vlásků, byl to první výraznější zásah do mého přirozeného účesu, dredů :-). Nechala jsem se ostříhat jen za úplatu bonbóny. Poté ostříhal tatínek maminku dle vzoru na internetu a jejích rad, jak to dopadlo můžete vidět na fotkách. Ještě pár slov o Lisině pohybu - plazí se po bytě kam chce a dost často při tom padá, protože si polostoupá nebo kleká.

Bedřichov+Žehrovice

LISA: V pátek dopoledne pekla Ella s maminkou krachle. Odpoledne jsme pak vyrazili do Bedřichova, kde již byla malá Elina se svými rodiči a David s Kájou a Bárou. V sobotu se rodiče vystřídali na běžkách a my jsme šli na stadion, kde Ella chvilku lyžovala a bobovala. Večer pak rodiče upekli kuře s pečenými brambory. V neděli celý den pršelo, takže na běžky to nemělo cenu a v poledne jsme tak odjeli do Kamenných Žehrovic na oslavu narozenin maminčiných sestřenic Lenky a Hanky. Tam jsme zůstali až do pondělního večera, hrály jsme si tam s naší sestřenkou Klárkou. Odkoukala jsem od ní ležení na boku. Předváděla jsem se tam, jak jsem hodná a umím pěkně lézt. V úterý a ve středu jsme byli v Čelákovicích a chodili na procházku. I když jsme vymysleli možnosti financování nákupu baráčku, nakonec jsme se rozhodli, že náš byt je pro nás dostačující a navíc ve strategické poloze v centru města. Tímto je příběh hledání domků alespoň na nějakou dobu uzavřen, maminka je sice smutná, ale asi to je rozumné. Já už lezu opravdu skvěle a umím si také bočně sednout s oporou ruky.