úterý 29. března 2016

Chorvatsko březen 2016

Markéta: Od středy 16. března - to měla Ella zrovna svátek, do úterý 22. března jsme byli na cyklistickém soustředění v Chorvatsku - Istrii.

Vyrazili jsme z Čelákovic ve středu v půl čtvrté ráno a k našemu ubytování - apartmány Dama, cca 5km od Poreče - jsme dorazili v půl třetí odpoledne. Cestou nám pršelo i sněžilo, ale na místě bylo hezky a cca 13 stupňů. Míra se jel projet na kole do Poreče, holky šly zkoumat zahradu a já s Oskarem jsme vybalovali. Na zahradě byla trampolína, houpačka, klouzačka i prolejzačka, takže děti byly nadšené. I apartmán byl hezký. Ložnici s dvojpostelí a Oskarovou cestovní postýlkou jsme přenechali dětem a my s Mírou jsme si ustlali na rozkládacím gauči v obytné části. Z té byly francouzská okna/dveře přímo na zahradu. Před Oskarem jsem musela uklidit nebezpečné věci jako např. skleněnou mísu s mušličkami či stojací lampu. Stejně jsem ho pak musela neustále hlídat, ještě více než doma, protože "Všude vleze, všechno zkoumá, vždyť to není žádný ňouma" (úryvek z básničky pro Mikuláše 2015). A nejradši se hrabe v záchodové míse, kramaří nádobí, schazuje lampičky, utíká ven... K večeru jsme si ještě prošli a projeli ves Barbiči - Rošini. Večer přijela další část naší výpravy: Kačka s Bertem Mikanovi, Dáša Tučková, Štěpán Merenus a Martin Smrt. Ti měli půjčeného našeho starého transportéra, takže pak na parkovišti u apartmánů parkovali samé VolksWageny - domácí měli dva Tourany.

Následující den, tedy ve čtvrtek jsme se s Lisou vydaly na kolech do nedaleké vesničky Tar, kam vedla pěkná cyklostezka. Ella pak vyzkoušela, že po zranění klíční kosti již může na kole jezdit také, takže následující vyjíždky už absolvovala s námi. Pak jsme si šli pohrát na místní hřiště. Míra vyjel s celou partičkou  na silničních kolech na jih za Poreč. Obrátil to dříve než osatní, abych se také projela. Já to vzala na horském kole do Taru a pak podél pobřeží do Poreče. Tam jsme se setkali s Mírou a dětmi a dali si ve městě slíbenou zmrzlinu.

V pátek nám Kačka dopoledne pohlídala děti a my vyrazili s ostatními na sever. V Novigradu jsme se odpojili a udělali kratší cca 45km okruh přes Novou Vas a Vižinadu. Odpoledne jsme se šli projít a děti projet k moři na poloostrov u Červaru.












V sobotu jsme si každý udělali kratší vyjíždku na silničce. Děti si mezitím hráli na zahradě s místní holčičkou Miou. Odpoledne jsme dojeli autem do Poreče, kde se Míra s dětmi projel po cyklostezce podél pobřeží směrem na jih. Já se tam mezitím prošla stejným směrem s Oskarem v kočárku.

V neděli Míra vyrazil s ostatními na delší vyjíždku do kopců. Já s dětmi jsme mezitím došli k jeskyni Jama Baredine, kde jsme si zaplatili prohlídku s průvodcem. Sestoupali jsme 60 výškových metrů několika překrásnými krápníkovými sály až k tůňce s macaráty jeskyňními - proteus anguinus. Bylo to trochu náročné, jelikož jsem měla 3 děti a jen dvě ruce. Po Mírově návratu jsme s Kačkou a Dášou dojely cca 30km na hrad Motovun. Cestou z hradu jsem na kostkách prorazila duši a Míra pro nás musel přijet autem. Stejně bylo v plánu, že nám pojede naproti, protože bychom se za světla nestihli vrátit.

V pondělí se trochu pokazilo počasí - dosavad bylo 15 - 17 stupňů a slunečno. Já jsem s dětmi na kole a kočárkem došla opět do Taru a Míra jel s ostatními směr Pula. Odpoledne jsem se já projela na horském kole oklikou do Poreče. Večer jsme s ostatním zašli do restaurace na pizzu a těstoviny s lososem a krevetkami. Pak už jsme začali balit.

V úterý ráno jsme dobalili, Míra se ještě s dětmi na kole proběhl tradičně do Taru a v půl jedenácté jsme startovali auto a ujížděli směr ČR. Hned v první hodině cesty se Oskar několikrát pozvracel, tak jsme museli zastavit, převléknout ho a aspoň trochu vyčistit sedačku. Na slovinské dálnici foukal silný vítr, který nás málem odfoukl z vozovky. V Rakousku nám zase začala svítit záhadná kontrolka zvaná "grilované kuře" či "ponorka". Po konzultaci s českým autoservisákem z Příbrami jsme se raději stavili v autorizovaném servisu Volksvagenu ve Wiener Neustadtu, kde nám auto napojili na počítač, zkonstatovali, že to není nic vážného a chybu ze systému vymazali. Mohli jsme tak pokračovat s lehkým zdržením dále. Byla zrovna odpolední špička a Vídeň byla zacpaná, nám se však zácpu podařilo objet dálnicí okolo města zprava. Pak už se nic zvláštního nestalo a domů do Čelákovic jsme dorazili v 21:15. Cestou děti počítaly tunely a projeli jsme jich celkem osmnáct.
Soustředění jsme si užili a i přes náročnou cestu to myslím stálo za to.


  Další fotky najdete na https://goo.gl/photos/iTvzwYG2kVS3Rmid7