Dovolená v Rakousku 2017 - 1. část

Ahoj všichni,

zdravíme Vás z rakouského kempu v Eben im Pongau, kde máme zázemí naší první větší rodinné dovolené bez závodů. V těsné blízkosti kempu je koupaliště, které jsme zatím nevyužili. Po kempu běhá několik králíků, které děti s oblibou honí, krmí a snaží se je chytit.

Dorazili jsme se sem i s naším karavanem v sobotu 19. 8. večer za hustého deště. Ještě v neděli nebylo počasí ideální, tak jsme zamířili do blízkého termálního aquaparku ERLEBNIS THERME AMADÉ. Ještě předtím jsme zakoupili každému kromě Oskara kartu Salzburgerland Card na 12 dní, díky které máme volný vstup na 190 atrakcí - koupaliště, bazény, lanovky, muzea, hrady, přírodní úkazy - vodopády, soutěsky..., vláčky, přírodní parky se zvířaty, vysokohorské silnice atd. Díky počasí a tomu, že byla neděle byl aquapark celkem narvaný, ale stejně jsme si užili koupání v příjemě teplých vnitřních i venkovních bazénech s výhledem do hor, tobogánů, bublinek atd. 

V pondělí  jsme se vydali poměrně daleko autem na západ do mětečka Mittersill, kde jsme nasedli na místní úzkokolejný vláček, kterým jsme dojeli až do Krimmlu. Tam jsme přesedli na autobus, který nás během pár minut dovezl až ke krimelským vodopádům KRIMMLER WASSWERFALLE. ty jsme prozkoumali zespodu a i vyšších pater stezky kolem nich. Následně jsme ještě navštívili vodní centrum s atrakcemi a udělátky pro děti WASSERWELTEN KRIMML.

Na nádraží jsme pak došli pěšky lesem podél divoké řeky, kde se těsně u cestu válely krávy.

V úterý měla Lisa 6. narozeniny. Tatínek jí během ranního výběhu koupil donut, do kterého jsme zapíchli svíčku a stal se jejím prvním dortíkem k snídani. Poté jsme autem dojeli do Wagrainu, ze kterého jsme lanovKou vystoupali na GRAFENBERG. Kromě pěkných výhledů tu na děti čekal skákací kopec, jezírko a další atrakce podél značené stezky. Holky s tatínkem vylezli i na kopec  Sonntagskogel (1849m). Večer jsme pak v kempu oslavili Líziny narozeniny pořádnějším dortem.

Ve středu jsme opět nasedli do auta a dojeli až do Bad Gasteinu. Tam jsme nasedli na lanovku STUBNERKOGELBAHN a vyjeli nad 2000m. Vrchol Stubnerkogel má 2264 m. Byly tam krásné výhledy a take 140m dlouhý vysutý most - lávka, na které se něktěří z nás trochu báli. Odpoledne jsme se šli vykoupat a zablbnout si ve vodě do ALPENTHERME GASTEIN.

 Další fotky z naší dovolené si prohlédněte zde:
https://goo.gl/photos/C4WEQXHiaTHxpR7eA

Chorvatsko březen 2016

Markéta: Od středy 16. března - to měla Ella zrovna svátek, do úterý 22. března jsme byli na cyklistickém soustředění v Chorvatsku - Istrii.

Vyrazili jsme z Čelákovic ve středu v půl čtvrté ráno a k našemu ubytování - apartmány Dama, cca 5km od Poreče - jsme dorazili v půl třetí odpoledne. Cestou nám pršelo i sněžilo, ale na místě bylo hezky a cca 13 stupňů. Míra se jel projet na kole do Poreče, holky šly zkoumat zahradu a já s Oskarem jsme vybalovali. Na zahradě byla trampolína, houpačka, klouzačka i prolejzačka, takže děti byly nadšené. I apartmán byl hezký. Ložnici s dvojpostelí a Oskarovou cestovní postýlkou jsme přenechali dětem a my s Mírou jsme si ustlali na rozkládacím gauči v obytné části. Z té byly francouzská okna/dveře přímo na zahradu. Před Oskarem jsem musela uklidit nebezpečné věci jako např. skleněnou mísu s mušličkami či stojací lampu. Stejně jsem ho pak musela neustále hlídat, ještě více než doma, protože "Všude vleze, všechno zkoumá, vždyť to není žádný ňouma" (úryvek z básničky pro Mikuláše 2015). A nejradši se hrabe v záchodové míse, kramaří nádobí, schazuje lampičky, utíká ven... K večeru jsme si ještě prošli a projeli ves Barbiči - Rošini. Večer přijela další část naší výpravy: Kačka s Bertem Mikanovi, Dáša Tučková, Štěpán Merenus a Martin Smrt. Ti měli půjčeného našeho starého transportéra, takže pak na parkovišti u apartmánů parkovali samé VolksWageny - domácí měli dva Tourany.

Následující den, tedy ve čtvrtek jsme se s Lisou vydaly na kolech do nedaleké vesničky Tar, kam vedla pěkná cyklostezka. Ella pak vyzkoušela, že po zranění klíční kosti již může na kole jezdit také, takže následující vyjíždky už absolvovala s námi. Pak jsme si šli pohrát na místní hřiště. Míra vyjel s celou partičkou  na silničních kolech na jih za Poreč. Obrátil to dříve než osatní, abych se také projela. Já to vzala na horském kole do Taru a pak podél pobřeží do Poreče. Tam jsme se setkali s Mírou a dětmi a dali si ve městě slíbenou zmrzlinu.

V pátek nám Kačka dopoledne pohlídala děti a my vyrazili s ostatními na sever. V Novigradu jsme se odpojili a udělali kratší cca 45km okruh přes Novou Vas a Vižinadu. Odpoledne jsme se šli projít a děti projet k moři na poloostrov u Červaru.

V sobotu jsme si každý udělali kratší vyjíždku na silničce. Děti si mezitím hráli na zahradě s místní holčičkou Miou. Odpoledne jsme dojeli autem do Poreče, kde se Míra s dětmi projel po cyklostezce podél pobřeží směrem na jih. Já se tam mezitím prošla stejným směrem s Oskarem v kočárku.

V neděli Míra vyrazil s ostatními na delší vyjíždku do kopců. Já s dětmi jsme mezitím došli k jeskyni Jama Baredine, kde jsme si zaplatili prohlídku s průvodcem. Sestoupali jsme 60 výškových metrů několika překrásnými krápníkovými sály až k tůňce s macaráty jeskyňními - proteus anguinus. Bylo to trochu náročné, jelikož jsem měla 3 děti a jen dvě ruce. Po Mírově návratu jsme s Kačkou a Dášou dojely cca 30km na hrad Motovun. Cestou z hradu jsem na kostkách prorazila duši a Míra pro nás musel přijet autem. Stejně bylo v plánu, že nám pojede naproti, protože bychom se za světla nestihli vrátit.

V pondělí se trochu pokazilo počasí - dosavad bylo 15 - 17 stupňů a slunečno. Já jsem s dětmi na kole a kočárkem došla opět do Taru a Míra jel s ostatními směr Pula. Odpoledne jsem se já projela na horském kole oklikou do Poreče. Večer jsme s ostatním zašli do restaurace na pizzu a těstoviny s lososem a krevetkami. Pak už jsme začali balit.

V úterý ráno jsme dobalili, Míra se ještě s dětmi na kole proběhl tradičně do Taru a v půl jedenácté jsme startovali auto a ujížděli směr ČR. Hned v první hodině cesty se Oskar několikrát pozvracel, tak jsme museli zastavit, převléknout ho a aspoň trochu vyčistit sedačku. Na slovinské dálnici foukal silný vítr, který nás málem odfoukl z vozovky. V Rakousku nám zase začala svítit záhadná kontrolka zvaná "grilované kuře" či "ponorka". Po konzultaci s českým autoservisákem z Příbrami jsme se raději stavili v autorizovaném servisu Volksvagenu ve Wiener Neustadtu, kde nám auto napojili na počítač, zkonstatovali, že to není nic vážného a chybu ze systému vymazali. Mohli jsme tak pokračovat s lehkým zdržením dále. Byla zrovna odpolední špička a Vídeň byla zacpaná, nám se však zácpu podařilo objet dálnicí okolo města zprava. Pak už se nic zvláštního nestalo a domů do Čelákovic jsme dorazili v 21:15. Cestou děti počítaly tunely a projeli jsme jich celkem osmnáct.
Soustředění jsme si užili a i přes náročnou cestu to myslím stálo za to.

  Další fotky najdete na https://goo.gl/photos/iTvzwYG2kVS3Rmid7

Oskarův druhý měsíc - jaro přichází

ELLA: Od pondělí 9. března jsme měli jarní prázdniny a tak jsme s maminkou zůstali v Bedřichově celý týden. Přijeli tam i Matouškovi z Čelákovic, se kterými jsme podnikli např. výlet na Novou louku nebo jsme jezdily s Kačenkou na dětské sjezdovce. Na víkend tam pak za námi dorazila babička Jája, se kterou jsem si pěkně zalyžovala na velkých sjezdovkách. A v pátek předtím mě maminka vzala na výlet dokonce až na Hřebínek (ale chvílemi mě táhla na vodítku). Další týden jsme už trávili v Čelákovicích. Maminka už zase začala vést kroužky angličtiny a orienťáčku. Já jsem měla svátek a tatínek mi k němu koupil nové kolo Specialized. Je moc pěkné, má už i přehazovačku, odpruženou vidlici a kotoučové brzdy. Jen je na mě ještě dost velké a bojím se na něm jezdit. S Klárinkou jsme v pátek podnikli výlet k poníkům a na výbornou zmzlinu z čelákovické cukrárny Karkadé. V neděli jsme pak jeli na první jarní orienťáky do Nebušic, kde jsme se s Lisou zúčastnily kategorie HDR. V úterý 24. 3. jsme nejprve navštívili oční lékařku, která mi předepsala brýle (+ třičtvtě dioptrie). Pak jsme ještě jeli vlakem do Prahy - Vysočan k tetě zubařce Daně, aby nám zkontrolovala zoubky. Mě už vypadly dvě mléčné jedničky a rostou mi druhé. Ve středu pak šel Oskárek na šestinedělní prohlídku. Měří 59cm, váží 4,9kg a je v pořádku. Lékařský týden jsme pak završili v pátek v Brandýse na kontrole Oskarových kyčlí. V sobotu 28. března jsme pořádali 2. ročník Road Adventure - pětihodinový bodovací orientační závod na silničních kolech. Centrum bylo tentokráte v Sedlčánkách v restauraci Na Vošverku. Následující víkend byly Velikonoce a do Bedřichova kromě nás přijeli i Ouhrabkovi, Vondrovi a Karbanovi. Čerstvě připadlo, takže to byly krásné Velikonoce na sněhu,  o kterých jsme si ještě pěkně zalyžovali.