15-měsíční dračice

Ve čtvrtek 10.2. jsem oslavila své 1,25 narozeniny. V pátek hrozně pršelo, přesto jsme jeli do Bedřichova. Přijela tam babička Jarmila, prateta Věra a maminčina sestřenice Lenka s manželem Zdeňkem. V sobotu vysvitlo sluníčko, ale všude byl hrozný led. S babičkou a Lenkou jsme proklouzali celou procházku. V pondělí jela maminka s tatínkem na ultrazvuk, aby se poprvé podívali na mojeho bratříčka či sestřičku, jenž se klube u maminky v bříšku. Prý je zatím v pořádku. Potom odjel tatínek na 2 dny na AMČR v klasickém lyžování do Nového Města. Já jsem zatím s maminkou zůstala u prarodičů v Modřanech. Ve čtvrtek jsem chtěla jít na očkování, ale paní doktorka měla dovolenou, protože zrovna byly v Čelákovicích jarní prázdniny. V pátek jsme vyrazili na závody do Vysokého nad Jizerou. Potkala jsem tam novou kamarádku Emu, která je asi o měsíc starší než já. Je sice drobnější, ale zato umí nejméně 50 slov. Mám se ještě co učit. Byl velký mráz a já jsem trávila přes den na závodech hodně času venku, možná i v důsledku toho jsem onemocněla. Poté co jsem byla mrzutá a v neděli jsem spala i dopoledne, mě rodiče změřili teplotu a měla jsem 38,5. Celou cestu domů jsem prospala. V pondělí i úterý mě přijela hlídat babička, zatímco maminka jela učit do Prahy. Koupila mi tam 2 hezké knížky, abych se i při nemoci zabavila a trochu rozvíjela svojí slovní zásobu. Tu pasivní již mám dle rodičů celkem dobrou, aktivní zatím nemám vůbec. Zvýšená teplota mi v úterý zmizela a doufám, že už se nevrátí, abych mohla řádit, jak se mi zlíbí.

Orlický maraton a čelákovický kilometr

Ve čtvrtek mi tatínek poprvé v životě nasadil GPSku, aby změřil kolik ujdu. Měla jsem ale horší náladu než včera, tak jsem ušla pouze 500m. V pátek jsme vyrazili do Skuhrova nad Bělou kvůli Orlickému maratonu. Spali jsme tam v překrásném apartmánu a stravovali jsme se ještě o trochu lépe u Krunčíků. Měla jsem tam bílou polívku z králíka, olizovala jsem se až za ušima. Na druhý den jsem dostala borůvkovou šťávu, takže jsem pak měla černý jazýček. Ani jeden den jsem však nespala moc dobře, protože s námi spali ještě Ouhrabkovi a neměla jsem pro spánek patřičný klid. Také to mohlo být způsobeno tím, že už se mi proklubaly 4 stoličky, takže už mám celkem 12 zoubků. Závodil pouze tatínek a jak můžete vidět z fotky, tak velmi ukrutně. Vítek už se přetáčí a je nejméně tak šikovný, jako jsem byla já. Já stále nemluvím, vztekám se a neposlouchám. Na začátku týdne přišlo jaro, takže jsem vyrazila každý den na hřiště. Ve středu se mnou šla maminka na hřiště bez kočárku, takže jsem si opět nasadila GPSku a tedy vím, že jsem ušla svůj první kilometr. Nebylo to sice se mnou jednoduché, chodila jsem úplně jinam než chtěla maminka, chvílema jsem i protestovala leháním si na chodník, ale za občasného poponesení jsem došla tam i zpět.

Nová autosedačka Römer King Plus

Minulý týden jsem držela již zmíněnou bánáno-rýžovou dietu. Můj rekord byl 4 bánany denně, průjmu jsem se však úspěšně zbavila. Ve čtvrtek mi tatínek dovezl mojí dlouho očekávanou novou autosedačku. S rodiči jsem si vybrala to nejlepší na trhu, Römer King Plus Organic Nature, který má potah z organické bavlny a bambusu. Nejdřív jsem sedačku nechala vyzkoušet méďu, vypadal že je v pohodě, tak jsem si pak do ní taky vlezla. Nakonec jsem se nechala i připoutat. Až jí pořádně otestuji za jízdy v autě, napíšu vám moje poznatky. V pátek jsem odjela s rodiči a babičkou do Krušných hor na závody v LOBu (lyžařský orienťák). Spali jsme v "hotelu" Cepín v Mikulově, takhle špatný hotel jsme však ještě neviděli. Večer jsem si ještě pohrála s Májou a šla jsem spát až v deset. V sobotu pak rodiče odjeli na závody sami a mě hlídala babička dole v smogem zamořeném údolí. V neděli mě rodiče vzali do dějiště závodů, městečka Zinnwald, kousek za českými hranicemi. Tam jsem si užila horského sluníčka a mrazivého počasí, ale také závodního šrumce v tělocvičně. Uhodněte, kde se nacházím na fotce z tělocvičny. Výherci dám pusu na tvář, když se mi bude chtít :-) nebo ho taky můžu kousnout, to je nyní moje oblíbená zábava, kterou se mě však rodiče snaží odnaučit. V pondělí nás tatínek pro změnu odvezl do Vršovic k babičce a dědečkovi. Ti mě hlídali, když jela maminka v pondělí odpoledne i v úterý dopoledne učit angličtinu. Poprvé jsem tam dokonce i přespala a dostala jsem taky spousty dobrého školního jídla. Dědeček mě naučil zvonit na velký kravský zvonec a spoustu dalších lumpáren. Cestou domů jsme zakoupili v IKEA žabí nočník a další drobnosti. Nočník jsem vyzkoušela, ale sedám si na něj jen, když mám sama chuť a to nebývá moc často. Dnes jsem byla na nejdelší procházce po vlastních nožičkách v životě, ušla jsem cca 750m. Občas už chodím i tam, kam chtějí rodiče a nechám se od nich vodit za ruku.