LISA: V pondělí 19. listopadu jsem oslavila svůj svátek. V českém kalendáři má ten den svátek Alžběta, v kalendářích jiných zemí pak Elizabeth či opravdu přímo Lisa. Maminka stále tvrdí, že kdyby se nám náhodou narodila ještě jedna holčička, pojmenovali bychom ji Betty a dohromady bychom byly Elizabeth. To bychom pak mohly slavit svátek v jeden den. (Ella ho zatím slaví 16. března na Elenu). V úterý nás přijeli navštívit babička Jája a dědeček Jan, který nám opravil baterii u kuchyňského dřezu, za což mu moc děkujeme. V pátek nás tatínek odvezl k Ouhrabkovým na Prosek, kde jsme si hrály s Vítkem, malou Bárou a také s Aničkou Huzyčovou, která tam dorazila se svojí maminkou Zuzkou. Večer nám tam pak Lucka s Milanem promítali fotky z Indického Ladaku. Celá rodina jsme tam dokonce přespali, já s Ellou u Vítka v pokojíčku a rodiče v obýváku na rozkládacím gauči. V sobotu jsme pokračovali do Modřan, kde jsme zůstali také přes noc. V neděli jsme odjeli na běžecké závody do Senohrab. Ella se zúčastnila dětského běhu na 100m a v cíli dostala zaslouženou tatranku a čaj. Maminka běžela 4km a tatínek 8km. Já už se těším, až příští rok všem ukážu, jak se má závodit :-) Potkali jsme tam mimo jiné Vondrovy a také Ellinu soupeřku z loňska - Emu Stoupovou. Ten den jsme se také rozloučili s naším věrným dopravním prostředkem zvaným familierně "Pohřebák". V pondělí ho tatínek prodal a přivezl si nového krásného "Šediváka". Během týdne jsem několikrát vyrazila ven i s plastovou motorkou, na které jsem zatím popojížděla pouze doma. Ella vzala pro změnu po dlouhé době na milost svého Fíka a také ho trochu vyvětrala.Ve čtvrtek dopoledne jsme se vydali přes Bedřichov, kde jsme vyvěsili banner na VOSKY.KAMZASNEHEM.CZ a vyzvedli lyže, na humanitní soustředění na Horní Mísečky. Celý den pršelo a po sněhu ani památky, i když např. z Karlovarského kraje hlásili sněhovou kalamitu. Ubytovali jsme se, jako v předchozích letech, v nouzovém pokoji, který je však nejluxusnější z celé chaty. Pomalu se sjížděli všichni kamarádi a mezi nimi i spousta dětí: Vítek a Bára Ouhrabkovi, Jůlinka a Filípek Hladíkovi, Kristýnka Šlechtová, Anežka Lebedová, Ondra Karba, Bořek Slouka. Tatínek také tento den oslavil své 30. narozeniny a dostal mnoho "zelených" dárků. Přes noc napadlo trochu sněhu a tak se dalo jakž takž lyžovat. Dopoledne se trénovala klasika, odpoledne skate. My děti jsme bobovaly, sáňkovaly a trochu i lyžovaly na stadionu. Když jsme zrovna nebyly venku, hrály jsme si v chalupě ve společenské místnosti nebo trénovaly lezení po schodech. Večer se konalo druhé kolo oslav s dalším přívalem zelené. I když byl náš pokojíček umístěn přímo nad společenskou místností, spaly jsme obě s Ellou jak nemluvňata. V sobotu se vyčasilo a krásně svítilo sluníčko, takže nás hry na sněhu bavily o to více. Večer nás pak navštívil Mikuláš se dvěma anděly a dvěma čerty. Na horách totiž prý chodí dříve než ve městě, aby to všechno stihnul. Jeden z těch čertů byl velmi divoký a rozbrečel polovinu dětí včetně Elly. Ta se však nakonec osmělila a řekla spolu s maminkou svoji dlouho nacvičovanou básničku, za což ji čekala sladká odměna. Ani já jsem však neodešla s prázdnou. V neděli už nás čekalo jen balení a krátká procházka venku. Doma v Čelákovicích tatínek rychle upekl slaný závin z listového těsta a hurá do Prahy. Tam jsme v show roomu tatínkovy firmy INTERIER WINDOWS, oslavili jeho narozeniny ještě s rodinnými příslušníky. Jelikož už začal advent, tak jsme se v pondělí i úterý v podvečer zašli podívat na velké čelákovické vánoční stromy. Jeden je na náměstí a druhý v parku u Čelákovické tvrze. Doma jsme si rozvítili elektrický vánoční svícen a chystáme se udělat si i vánoční výzdobu z jedlových větví. Na posledních fotkách můžete vidět, jak se Ella schválně ksichtí do foťáku. Po kom to asi má?
úterý 4. prosince 2012
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Tak to je tedy moc fajn a přeji vám to :) I my jsme si pořizovali nedávno nové auto a chtěli jsme si k tomu hned vzít nové pneu , protože člověk nikdy neví, co se stane a je vždycky lepší být připravený i na to nejhorší... No a tak jsme tak učinili a jsme z toho opravdu moc nadšení!
OdpovědětVymazat