Leden do začátku rb5h

ELLA: Sníh nezačal padat ani v lednu. Zrušily se téměř všechny lyžařské závody včetně Jizerské 50. A ani naše zdraví se nikterak nezlepšilo. Po prázdninách jsem sice nastoupila do školky, ale vydržela jsem tam jen týden. Pak jsem byla zase 14 dní doma. Sestřička Lisa na tom byla snad ještě hůř. Ta stihla jen jednu krásnou tříkrálovou polabskou vyjíždku na fíkovi a lehla. Zatímco mně vždy příznaky brzy odezní, ona kašle a má rýmu téměř nepřetržitě. To jí však nebrání dělat doma všelijaké vylomeniny, například jezdit po bytě na kole. Také nás doma bavilo hrát si s modelínou, pomáhat mamince s pečením, koukat se na pohádky a pořádat narozeninové oslavy našim panenkám "Aničce" a "Paní učitelce Pétě". 24. ledna už jsme na tom byly natolik dobře, že jsme mohly oslavit s dědečkem Janem jeho 69. narozeniny.

Silvestr

LISA: Od 25.12. večer do soboty 4.1. jsme pobývali na naší chalupě v Bedřichově, první večer tam s námi byli jen Vondrovi, pak se přidali Ouhrabkovi, Sloukovi, Hronovi, Karbanovi, Martin Šonka s Gazelou a jejich malou Anitou, a ze zatím bezdětných Kolínovi, Štembergovi a Bert s Kačkou. Maminka si s tetou Elinou stihla ještě 26. střihnout krásný 40 km večerní švih na běžkách (a táta se samozřejmě nenechal zahambit), ale pak už sněhu šmahem ubývalo. Rodiče se tedy nechali Vondrovými zlákat i ke cvičení jógy. Ellu si vzal do parády strejda Kuba Ouhrabka a učil ji společně s Vítkem lyžovat na sjezdovkách. Ke konci prázdnin už z nich byli malí Tombové. Já jsem mezitím bobovala s Bárou nebo se jen tak poflakovala pod sjezdovkou a okoukávala lyžařské styly, abych to příští sezónu všem natřela. V chalupě jsme si s ostatními dětmi užily také spoustu zábavy. V novém dětské koutku jsme si hrály s kuchyňkou, domečkem pro panenky, kreslící tabulí či skákajícím pavoukem. V naší ložničce, alias šmajchláku, jsme jezdily autobusem (Vítek byl pan řidič), společně jsme sledovaly DVD o krtkovi, večer jsme chodily k Ouhrabkům do pokoje na čtení pohádky. Také jsme napáchaly pár škod, např. jsme vylomily dvířka nové kuchyňky. Rodiče si po večerech užívali společenského života a ani nám se někdy moc nechtělo spinkat. Příchod nového roku jsme však zaspaly. V sobotu 4. ledna jsme se vydali na Benecko, kde se tatínek zúčastnil závodu VŠ ligy. Odtud jsme se vrátili domů do Čelákovic.

Vánoce

ELLA: Na Štědrý den ráno jsme se probudili doma v Čelákovicích. K snídani jsme si dali vánočku, kterou upekla maminka. Zaskládali jsme téměř po střechu pidiauto VW Golf, které jsme měli půjčené místo našeho transportéra, který byl v opravě kvůli závadě vysokotlakého čerpadla. Poté jsme vyrazili do Modřan. Tam jsme se vyfotili u vánočního stromečku na rodinné PF. Odpoledne maminka se svými rodiči a bratrem Jakubem jeli zapálit svíčky a položit větve na hroby svých příbuzných. Tatínek se nás marně snažil uspat, abychom večer dlouho vydržely vzhůru. Lisu se povedlo uspat až mamince po jejím návratu a spala až do večeře. Ke štědrovečerní večeři se podával tradiční kapr, kterého nám maminka kousek vykostila a také řízky, bramborová kaše a bramborový salát. Po večeři jsme už netrpělivě vyhlíželi Ježíška. Strejda Kuba nás mezitím v dětském pokoji točil na točící židli. Pak už jsme uslyšeli zvoneček a rychle pospíchali do velkého pokoje, kam nám pod stromeček nadělil Ježíšek hrommadu dárků. Pomáhaly jsme dárky rozdávat a já už jsem přečetla cedulky se jmény Ella a Lisa. S ostatními mi pomohl Jakub. Já jsem měla největší radost z domečku pro panenky a Lisa z dřevěné krájecí pizzy a kuchyňky. Také se nám líbily malé panenky na koni a na kole. I ostatní byli asi hodní, protože dostali mnoho pěkných dárků. Babička notebook, dědeček tradiční lahve, strejda Kuba parfém a tramvajenku, maminka bundu, softshellové kalhoty a boty na běžky a tatínek školu smyku. Večer pěkně plynul, hrály jsme si s dárky a spolu s ostatními ujídali cukroví a poslouchali koledy. Spát jsme šly cca v 11 hodin. Na Boží hod vánoční jsme jeli na oběd k babičce a dědečkovi do Vršovic. Byla tam i prababička, teta Verča, strejda Zdenál, Barunka a Vendulka. Po dobrém obědě jsme si rozbalili dárky, které nám tam Ježíšek zanechal. Lisa se radovala z malé panenky - miminka s nočníkem a lahvičkou. Také jsme dostaly kufřík a kreslící tabuli. Odpoledne jsme pak ještě zajeli na tradiční návštěvu k Čihákům do Kamenných Žehrovic, kde jsme si pohrály s Klárinkou, najedly se dobrot a pohoupaly v houpací síti. Cestou do Bedřichova jsme ještě museli přeložit zavazadla doma v Čelákovicích, protože naše auto je momentálně příliš malé.

Prosinec - měsíc nemocí

LISA: V neděli 1. prosince jsme se vrátili ze soustředění na Mísečkách, kde napadlo už cca 30 cm sněhu. V Čelákovicích však po sněhu nebylo ani památky a i teplota byla spíše jarní. Když se setmělo, šli jsme na náměstí obhlédnout městský vánoční strom, který byl v sobotu slavnostně rozsvícen. I když jsme trochu pokašlávali, netušili jsme, co náš v následujících dnech čeká. V noci se však Ella probudila s bolestí ouška. Ráno jsme tedy vyrazily k dětské paní doktorce, ta nás poslechla, předepsala něco na kašel a rýmu, Elle prohlédla uši a poslala ji raději k paní ušní doktorce. Tam jsme dlouho čekaly v čekárně a když na nás přišla řada, paní doktorka taktéž prohlédla Elle uši a předpsala kapičky, s tím, že na píchání to zatím není. V noci však Ellu začlo bolet druhé ouško, takže šla na ušní znovu, tentokrát i s horečkou. Paní doktorka jí již ucho musela propíchnout a navíc předepsala antibiotika - první v Ellině životě. I mně se nemoc zhoršovala, dostala jsem také horečku a ještě k tomu zánět do očí. Ve čtvrtek jsme tedy navštívili opět paní doktorku, která předepsala antibiotika i mně. Maminka mi také musela kapat do očí, což byl dost boj. Víkend i následující týden jsme tedy strávily doma. Tatínek měl hodně práce, protože se mu kromě jeho standartní práce pro svou firmu Interier Windows a svozů dokumentů pro GE Money Bank, rozjel i e-shop na vosky. Navíc ještě jezdil do Bedřichova kontrolovat a vozit materiál pro přestavbu místností u babičky, kterou nám prováděl Roman Huzych s parťákem Blonďákem. Ella si ve středu 11. prosince zašla do školky alespoň na besídku. Po dvou týdnech doma, když už se zdálo, že jsme na tom zdravotně téměř dobře, jsme odjeli na víkend do Bedřichova. Nové apartmá již bylo hotové, jen tam ještě zapáchala barva z čerstvě natřené podlahy, takže jsme radši spali v našem starém apartmánku. Rodiče si zalyžovali a my jsme šly řádně oblečené na krátkou procházku. V noci na neděli však Ellu začalo moc bolet čůrání. V neděli jsme se proto stavili na pohotovosti v Thomayerově nemocnici, kde Elle předepsali další antibiotika na zánět močového měchýře. Já jsem pak hned v pondělí dostala velkou rýmu, takže jsme zase stonaly doma. Na předvánoční víkend jsme jeli opět do Bedřichova, ale tentokrát jsme radši vůbec nevycházely ven. Spali jsme už v novém pokojíčku u babičky. Také jsme si večer pouštěly ve vaničce svíčičkové lodičky ze svíčkárny, kterou Ella navštívila se školkou. I když sněhu ubývalo, rodiče si opět zalyžovali. V neděli přijeli nově zrekonstruovaný prostor obhlédnout babička Olga, dědeček Mirek a babička Jája. V pondělí 23. 12. ráno zavolal tatínek paní doktorce, aby zjistil, že rozbor Elliny páteční moči dopadl dobře. Odjeli jsme domů a těšili se na Šťědrý den.