Leden 2011

O víkendu, kdy se konala Jizerská padesátka, přijelo do Bedřichova opět hodně kamarádů. I tatínek nakonec závodil a to na trati 25km, protože dostal večer před závodem zdarma číslo. Ve výsledkách ho však najdete jako 5.ženu. Následující týden odtálo hodně sněhu, takže závody VŠ ligy plánované do Jilemnice se musely přeložit nahoru na Benecko. Já jsem si na intru užila lezení ze schodů a do schodů pod vedením trenéra Juráše. Poprvé jsem tam viděla Madlenku Hronovou, svoji skoro 3-měsíční humanitní kamarádku. Tatínek i maminka oba závodili, výsledky však nestojí za publikování. Tatínek navíc se strejdou Páčou zajišťovali výsledkový servis. Následující víkend jsme opět zavítali do Jilemnice, tentokráte kvůli Jilemnické 50, která se však také konala na Benecku. Závodil jen tatínek, v sobotu i neděli na trati 25km. Já jsem tam měla pro změnu kamaráda Vítka Ouhrabku. Dnes jsem byla po dlouhé době u paní doktorky. Rodiče nevěděli, jak mně zbavit průjmu, takže nyní mám předepsanou 2-denní dietu pouze o banánech a rýži. Jinak poslední dobou hrozně zlobím a už vůbec nedělám to, co chtějí rodiče. Začala jsem taky pít novou značku mlíčka a to Rossmann, protože se krásně rozmíchává a nezůstávájí v něm hrudky. Už jsem přestala pít mlíčko od maminky a musím si vystačit s mlíčkem z flaštičky. Přes den piju obvykle čajíky oslazené medem. Kašičky večer mně už přestaly bavit, raději jím to, co rodiče. Jediná světlá vyjímka je vločková kaše a uvařená rýže. To samé platí o obědech, kupovaná jídlíčka již nejsou moji favoriti, ale na závodech je ráda sním.

Vánoce a Silvestr

Konečně jsem se dostala k napsání textu na blog. Maminka připravila doma "velkolepou" vánoční výzdobu, kterou s tatínkem dokonali postavením stromku do malého květináče vycpaného bramborami. Stromek se i tak nakláněl, takže musí být opřený o knihovnu a lampu. Den před Štědrým dnem jsme byli odpoledne nakrmit kačenky. 24.12. ráno jsme dojeli do Modřan, odkud maminka vyrazila s rodiči a Jakubem na hřbitovy. Já jsem se mezitím s tatínkem byla proběhnout podél Vltavy. V poledne jsme nejdříve oslavili Vánoce ve Vršovicích s babičkou Olgou, dědečkem Mirkem, prababičkou Věrou, strejdou Zdenálem, tetou Verčou a sestřenicí Barunkou. Jako polední menu se servírovala rybí polévka, poté svíčková jako předkrm a následoval tradiční kapr (řízky) s bramborovým salátem. Ježíšek mi tam donesl první várku dárků. Poté jsme přejeli do Modřan na Štědrý večer. Po večeři Ježíšek zazvonil na zvoneček, zapálil svíčičky na stromečku a donesl další kupu dárků. Ani jsem si je do devíti, než jsem šla spát, nestihla všechny rozbalit. Na Boží hod jsme nejdříve měli sváteční kachnu, poté jsme jeli na návštěvu do Kamenných Žehrovic. Na Štěpána jsme pak konečně vyrazili do Bedřichova na hory. Na chatě byly spousty kamarádů a také Barunka a Vítek. Rodičům bylo hned první večer dost špatně, protože snědli zkažený bramborový salát, tatínek dokonce v noci zvracel. Naneštěstí se s nimi tento problém táhl celý týden, i když v menší míře, takže neměli svoji obvyklou enormní chuť k jídlu. Rodiče chodili každý den na běžky, zatímco já jsem moc ven nechodila, protože hodně mrzlo (skoro až praštělo) a hlavně jsem měla lehký kašlíček. V průběhu týdne dorazila čtyřnohá kamarádka Cherrynka, ze které jsem měla patřičný respekt, ale také mě dost zajímala. Silvestr jsem prospala, ani rachejtle mě nevzbudili. Doufám, že jsem do Nového roku vykročila tou správnou nožičkou. 2. ledna jsme se vrátili zpět do Čelákovic a vrátili se do kolejí všedního života. Ne však na dlouho. Hned ve čtvrtek jsme vyrazili opět do Bedřichova, kde se o víkendu koná věhlasná Jizerská 50, na kterou se prý letos chystá i Trautenberg.

Bedřichovská pětihodinovka

Nejdřív ze všeho se omlouvám za publikování příspěvku až po dvou týdnech. Byli jsme zaneprázdněni přípravami na Bedřichovskou pětihodinovku. Celé 2 týdny jsem si užila sněhu a zimního počasí. První víkend jsem strávila od pátku do neděle v Bedřichově. Tam jsem poprvé vyzkoušela boby a lyžičky. Ani jedno se mi příliš nelíbilo - na bobech jsem odmítala sedět a jezdila jsem pouze vleže na břiše, na lyžích jsem pro změnu nechtěla ani stát a ještě k tomu se nedaly pořádně přichytit na moje botičky a padaly mi. Možná se mi zimní sporty nelíbily také kvůli nepříjemnému počasí, foukalo, sněžilo a bylo zima. Za víkend v Bedřichově napadlo cca 50cm.V sobotu jsem si užila strejdy Páči, který mě zaučoval v zimních sportech a hlavně mi dovolil šahat na klávesnici svého notebooku. Do Bedřichova jsme se vrátili již ve čtvrtek dopoledne a k našemu překvapení připadlo dalších cca 50cm sněhu. Tatínek s Dušanem jeli na Smědavu zavážet lampiony na závod, bohužel však z plánových 15 kontrol se jim povedlo pouhých 8 kontrol z důvodu silného větru a sněhových návějí. V pátek se podařilo zavést další kontroly, zbylé 3 jsme museli dáti rolbařů, protože v metru hlubokého sněhu jezdit neumíme. Bohužel rolbař z Jizerky dal obě své kontroly špatně, takže nám tím vznikly lehké komplikace. V sobotu se nám podařilo závod zdárně uspořádat za přispění dalších kamarádů (pořadatelů). Letošního ročníku B5h se zúčastnilo rekordních 105 dvojic. V neděli se povedlo stáhnout všechny lampiony z terénu a žádný se dokonce ani neztratil. O mě se o víkendu starala babička Jarmila, aby se maminka mohla věnovat pořádání. V pondělí jsme se začli konečně chystat na Vánoce. Musím se pochlubit svými pokroky - už umím gesto "prosím prosím", které používám při žádosti o jídlo. Taky už umím ukázat jak jsem veliká a "pá pá" mi už dávno nedělá problémy.

Promoce + Mísečky

V pondělí oslavil tatínek 28. narozeniny, takže je už zase stejně starý jako maminka. V úterý jsme vyráželi brzo autem do Prahy, zaparkovali u Masaryčky a pak šli na maminčinu promoci do Karolina. Promoci si užili všichni rodinní příslušníci kromě tatínka, který mě hlídal a byl hned na začátku vykázán, protože jsem pískala a smála se těm pánům v robách. Po promoci jsme udělali společnou fotku a vyjeli do Kavárny Šlágr na oslavu. Tam již byly připraveny hory jídla, které jsme dojídali ještě celou středu. Večer jsme strávili oslavováním v Modřanech. Ve středu pak maminka měla odložené kroužky. Večer jsme se přes totálně ucpanou Prahu dostali ve sněhových závějích nakonec až domů. Ve čtvrtek dopoledne jsme vyjeli na Humanitní soustředění na Mísečky. Pobyt tam jsem si moc užila, radovala jsem se z pobytu s ostatními ve společenské místnosti a také tam byly další humanitní děti - Vítek, Kristýnka, Barunka, Julinka, Andulka a Mája. Pobytu venku jsem si tam moc neužila, zaprvé tam bylo hodně zima a za druhé nebylo kam chodit, takže jsem si pouze zablbla ve sněhu u baráku. V sobotu večer nás návštivil Mikuláš, Čert a Anděl. Dostala jsem od nich pár dárečků a k překvapení rodičů jsem se Čerta vůbec nebála. V neděli jsme se pak vrátili domů. V pondělí jsem šla s maminkou nakrmit kačenky a asi byly hodně hladové, protože obklopily můj kočárek a dožadovaly se chleba.

První sníh

Po středečních dvou bězích se mamince opět zhoršila rýmička a bolení v krčku brčku. Jelikož nám již přišel vzorek šátku HAD, které si necháváme vyrobit na letošní Bedřichovskou pětihodinovku, zapózovala v něm maminka spolu se mnou před fotoaparátem, abychom fotky zveřejnili na webu našeho závodu a nalákali tak závodníky. V pátek dostalo autíčko konečně zimní gumy, takže už se nemusíme bát sněhu ani mrazu. Víkend jsme strávili v Praze a Čelákovicích. Tatínek využil posledních teplých dnů a byl se projet dvakrát na kole. V pondělí jsem si oblékla nový teplý svetr a vyrazila jsme do Modřan zvedat činky, abych byla nařáchlá jako strejda Kuba. Na horách začalo z pondělí na úterý sněžit, takže už se chystáme na hory. Po úterních maminčiných kroužcích jsme vydali domů. Středu i čtvrtek jsme strávili doma. V pátek odpoledne jsme sbalili vše potřebné a vyrazili na víkend do Bedřichova. Cestou jsme se stavili opět u výrobce cyklodresů Lawi, abychom doladili poslední detaily. V Jablonci si maminka po měsíčním vybírání koupila zimní botky a pak jsme ještě udělali velký nákup v Kauflandu. Na chatu jsme přijeli až za tmy, takže sněhu jsme si ještě neužila. V sobotu jsem si poprvé pochodila po sněhu, přímo na lyžařském stadionu. Maminka i tatínek se vystřídali na běžkách, bylo krásné slunečné počasí a stopa slušná. Odpoledne přijel můj kamarád Vítek. Dostala jsem od něj k narozeninám krásnou teplákovou soupravu s nápisem "Malý dráček". Během večera se pak Vítek přesvědčil, že jsem opravdu dračice. Na chatě nás moc nebylo, pouze Víťa s Elinou, Jarda, Ouhrabkovi a Johanka, moje oblíbená paní doktorka. Vítek používá moje oblečky, které mu moc sluší, takže vypadá trochu jako já. Je to hodné a společenské miminko, stejně jako jsem bývala kdysi já. Teď už ale pěkně vystrkuju růžky a Johanka mě diagnostikovala jako "hyperaktivní dítě". Moje doktorka v Čelákovicích pro změnu říkala, že prý budu "silná osobnost", nemám totiž ráda, když mě někdo omezuje a přikazuje mi, co mám dělat. V neděli se mi tatínek pokusil nabouraz denní režim (nedal mě po obědě spát, protože maminka byla na běžkách), takže jsem prospala celou podvečerní cestu domů a ke spánku jsem se uložila až kolem desáté hodiny. Uvidíme, do kdy budu spát. Od minulého vydání blogu jsem udělala velký pokrok v rychlosti své chůze, když chci, tak už i popoběhnu.