První sníh

Po středečních dvou bězích se mamince opět zhoršila rýmička a bolení v krčku brčku. Jelikož nám již přišel vzorek šátku HAD, které si necháváme vyrobit na letošní Bedřichovskou pětihodinovku, zapózovala v něm maminka spolu se mnou před fotoaparátem, abychom fotky zveřejnili na webu našeho závodu a nalákali tak závodníky. V pátek dostalo autíčko konečně zimní gumy, takže už se nemusíme bát sněhu ani mrazu. Víkend jsme strávili v Praze a Čelákovicích. Tatínek využil posledních teplých dnů a byl se projet dvakrát na kole. V pondělí jsem si oblékla nový teplý svetr a vyrazila jsme do Modřan zvedat činky, abych byla nařáchlá jako strejda Kuba. Na horách začalo z pondělí na úterý sněžit, takže už se chystáme na hory. Po úterních maminčiných kroužcích jsme vydali domů. Středu i čtvrtek jsme strávili doma. V pátek odpoledne jsme sbalili vše potřebné a vyrazili na víkend do Bedřichova. Cestou jsme se stavili opět u výrobce cyklodresů Lawi, abychom doladili poslední detaily. V Jablonci si maminka po měsíčním vybírání koupila zimní botky a pak jsme ještě udělali velký nákup v Kauflandu. Na chatu jsme přijeli až za tmy, takže sněhu jsme si ještě neužila. V sobotu jsem si poprvé pochodila po sněhu, přímo na lyžařském stadionu. Maminka i tatínek se vystřídali na běžkách, bylo krásné slunečné počasí a stopa slušná. Odpoledne přijel můj kamarád Vítek. Dostala jsem od něj k narozeninám krásnou teplákovou soupravu s nápisem "Malý dráček". Během večera se pak Vítek přesvědčil, že jsem opravdu dračice. Na chatě nás moc nebylo, pouze Víťa s Elinou, Jarda, Ouhrabkovi a Johanka, moje oblíbená paní doktorka. Vítek používá moje oblečky, které mu moc sluší, takže vypadá trochu jako já. Je to hodné a společenské miminko, stejně jako jsem bývala kdysi já. Teď už ale pěkně vystrkuju růžky a Johanka mě diagnostikovala jako "hyperaktivní dítě". Moje doktorka v Čelákovicích pro změnu říkala, že prý budu "silná osobnost", nemám totiž ráda, když mě někdo omezuje a přikazuje mi, co mám dělat. V neděli se mi tatínek pokusil nabouraz denní režim (nedal mě po obědě spát, protože maminka byla na běžkách), takže jsem prospala celou podvečerní cestu domů a ke spánku jsem se uložila až kolem desáté hodiny. Uvidíme, do kdy budu spát. Od minulého vydání blogu jsem udělala velký pokrok v rychlosti své chůze, když chci, tak už i popoběhnu.