53.týden

Ve čtvrtek hned po narozeninách jsem se rozhodla, že se naučím jíst sama. Nabrat jídlo lžičkou a dopravit ho až do pusy je pro mě zatím docela obtížné. Nicméně jsem si usmyslela, že se nenechám nakrmit a jídlo nabrané maminkou jsem odmítala. Během týdne jsem však rezignovala, protože bych asi umřela hlady. Maminka se rozhodla, že když už jsem velká holčička, tak si budeme vařit k obědu společná jídla. Ve čtvrtek jsme měly tuňáka s těstovinami a rajčaty, v pátek pak pangasia s brambory, v sobotu v Modřanech vařila babička rajskou s masovými kuličkami a knedlíkem, v neděli taky v Modřanech pak jablkové knedlíky, v pondělí mleté hovězí s rýží, celerem a mrkví, v úterý u babičky vařené maso se zeleninou a nudlemi. Ve středu a ve čtvrtek jsem opět dostala hotový příkrm ze skleničky kvůli nedostatku času. Ve čtvrtek jsem s maminkou otestovala poprvé zapůjčený kočárek golfáč od Ouhrabků. V sobotu jsem ho pak vyzkoušela naposledy a to s tatínkem, který to však otočil hned za dveřmi a vrátil se pro starý dobrý kočárek. Má totiž několik vad - špatně jezdí, drhnu v něm nožičkama o asfalt, mám v něm rezignovaný výraz a celkově se mi v něm nelíbí. Od té doby ho využívám jen doma jako prolejzačku. Po čtvrtečním večerním výklusu s kočárkem maminka v pátek onemocněla, bolelo jí v krku, měla rýmu a teplotu přes 38°C. Na víkend jsme proto jeli k babičce a maminka mohla v klidu stonat. Tatínek mezitím sportoval a byl se mnou dokonce na hřišti. Rodičům se nezdála moje míra 71cm od paní doktorky, takže mě v Modřanech přeměřili krejčovským metrem a zjistili, že měřím celých 77cm. Rozdíl je způsoben tím, že paní doktorka mě měřila ve stoje a rodiče vleže. Víkend byl abnormálně teplý (20°C) a padaly teplotní rekordy. V úterý brzo ráno se mnou maminka cestovala vláčkem do Modřan na kroužky a zjistila, že není optimální cestovat s kočárkem v ranní špičce. Odpoledne nás do Modřan přišla navštívit teta Katka se strejdou Joskym a předali mi hezké přáníčko a míček hakisák. Večer jsme pak jeli s tatínkem domů, abychom ráno byli připraveni na SMIK, který se konal v Káraném, tedy cca 500m od našeho bydliště. SMIK byl první závod, jehož atmosféru jsem v životě zažila, bylo to loni týden po mém narození ve Zvoli. Letos mě během závodu hlídala babička a oba rodiče běželi. Po závodě se u nás stavili na oběd Míša a Martin Tušl. Rodičům a Míše dopolední závod nestačil, tak si večer dali ještě Večerní běh městem Čelákovice. Během týdne jsem se neskutečně rozchodila a už v mém pohybu převažuje chůze nad lezením. Naučila jsem se více experimentovat s jazykem, takže lépe mluvím a říkám např. "kde je?". Taky se mi změnily chutě a přestaly mi chutnat moje dříve oblíbené banány, mým oblíbeným ovocem jsou teď mandarinky a kiwi.