Dovolená v Chorvatsku + svatba Lucky s Milanem

Tentokráte mám moře fotek, protože jsme byli u moře. Na cestu jsme se vydali ve středu 8. 6. v 8 hodin večer. Vzali jsme to přes Znojmo do Vídně a pak přes Maďarsko a kousíček Slovinska do Chorvatska. V noci jsme si dali cca 4 hodinovou pauzu. V Chorvatsku jsme vymysleli zkratku mimo dálnici, která se však časově moc nevyplatila. Do našeho apartmánu v Crikvenici jsme dorazili okolo půl jedné odpoledne. Cestu jsem zvládla celkem v pohodě, většinu noci jsem prospala. Odpoledne jsme seběhli z kopce dolů do města podívat se na moře. Z dálky se mi celkem líbilo, ale radši jsem se k němu moc nepřibližovala. Tatínek byl statečnější a smočil ve vodě palec u nohy. Zpátky k apartmánu to byl pěkný výšlap, takže se dalo předpokládat, že budeme mít na konci pobytu pěkně vyrýsovaná lýtka. V pátek se jel tatínek projet na kole a my s maminkou a babičkou jsme si našly pěknou oblázkovou plážičku. Hrát si s kamínky a lézt po skalách mne bavilo mnohem víc než koupání v moři, které jsem stále odkládala na neurčito. Odpoledne se jely projet po pobřeží maminka s babičkou a o mě se staral pro změnu tatínek. Další dny jsme trávili obdobně, tatínek jezdil vždy půl dne na kole a maminka s babičkou tak obden také. Ty se však nevydávaly do takových krpálů jako tatínek. Ten na svých výletech potkal dokonce medvěda a divoké koně. Já jsem si užívala her na břehu moře, pozorování racků, navštěvování dětských hřišť a bavení se s dětmi jiných národností, především s Němci. Také mi zachutnala chorvatská zmrzlina. Doma v apartmánu jsem si hrála s Aničkou a Martinem Kabátovými, kteří s námi bydleli. Martin nám na chodbě pořádal závody na motorkách, já jsem tam však měla jen svoji provizorní motorku jménem bugina. Snídali, obědvali i večeřeli jsme na balkóně, odkud byl krásný výhled na město a na moře. Po vzoru dětí Kabátových jsem si však navykla chodit spát pozdě (cca v půl desáté) a jsem zvědavá, jak mě to rodiče odnaučí. Poslední dva dny jsme se nechala přemluvit a vlezla jsem alespoň na kraj moře. Nejprve si mě maminka vzala na klín a sedla si tam se mnou a pak mě s babičkou trošku násilím strčily do kruhu a posadily na vodu. Začalo se mi to líbit, až když mi podaly kyblíček s kamínky, které jsem mohla házet do moře. Ve čtvrtek 16. 6. po poledni, jsme se vydali na cestu k domovu. tentokrát jsme ji zvládli ve výrazně lepším čase a do Prahy jsme přijeli chvíli po půlnoci, takže jsem se mohli vyspat v postýlkách. V pátek dopoledne jsem šla obhlídnout své oblíbené modřanské hřiště v areálu Vosa, kde jsem se pořádně vyblbla s jednou stejně starou zrzavou holčičkou. Odpoledne jsme konečně dorazili domů do Čelákovic, abychom se zase hned ráno zase mohli vydat na cestu. Tentokráte jsme jeli na Křivoklát, kde se konala svatba našich humanitních kamarádů Lucky s Milanem. Cestou jsme se ještě stavili v Dětském ráji v Tuchlovicích, kde nám repasovali kočárek. Mně rodiče koupili takzvaný skate - stupátko s kolečky, na kterém budu jezdit, až se miminko narodí. Pak jsme se ještě stavili na hotovku a fríí pivo v hospodě na Slovance. Svatební obřad jsem strávila hrami pod stolem ve svatební kapli s Barunkou a Vítkem. Pak mne maminka s babičkou odvezli autem k tetě Věře do Kamenných Žehrovic, zatímco tatínek absolvoval cestu na kole. Rodiče se pak na svatbu ještě vrátili, aby si užili večerní raut. V neděli ráno jsme se vydali na chatu do osady Mokrá Louže. Řídila opět maminka, i když z toho byla trochu nervozní, a tatínek jel na kole. Odpoledne jsme se šli projít do lesa a cestou jsme sbírali lesní jahůdky, které byly opravdu ňami ňami. Také jsem dostala pár zahradních jahod od sousedů Maxových. Když jsme večer přijeli domů, nebylo tatínkovi dobře a měl dokonce horečku. Přesto musel v pondělí ráno vstávat ve 4 a jet na domluvený svoz dokumentů z GE Money Bank do Ostravy. Mne přijela hlídat babička, jelikož maminka jela do Prahy učit angličtinu. V úterý ráno, jsme vyrazili do Prahy všichni. Maminka šla na odběr krve a na kontrolu k paní doktorce. Odpoledne jsme se ještě stavili navštívit dědečka a babičku ve Vršovicích. Vyzkoušela jsem tam i nové hřiště před jejich domem. Pak už jsme to vzali jen přes Interspar domů do Čelákovic. Jsem zvědavá, co mne ještě tento týden čeká. Zdá se mi, že už připomínám cikáně nejen barvou, ale i kočovným způsobem života.