LISA: V noci jsem spala již lépe, jen k ránu mi maminka jednou musela pomoci rourkou, kterou si nechala včera od tatínka doručit. Ráno jsem byla opět na vizitě a vážím stále 2,99kg, což je skvělý, protože už nehubnu a udržela jsem si váhu stejně jako moje sestřička Ella ve stejném věku. Poté mi paní doktorka zjistila, že mám možná srdíčko napravo, ale není to jisté, musela bych na nějké vyšetření, ale to není nutné, protože to ničemu nevadí, jen je to trochu atypické. Pak mi ještě doktoři uřizli zbytek pupeční šnůry, takže se teď nesmím den koupat. Ještě poté mi vzaly z patičky krev, která bude použita na screening různých nemocí. Dopoledne jsem vypila necelých 50g a zbytek dne pořád 40g. Odpoledne nás navštívil jednak tatínek, ale i dědeček Mirek, který jel za námi na otočku vlakem z Bedřichova ve velkých vedrech. Noc byla celkem klidná. Ráno jsem byla jako první na vizitě, protože už jsem doufala, že nás pustí domů - a taky že ano. Přibyla jsem na váze na 3,10kg a i jinak jsem v pořádku, stejně jako maminka. Byla jsem z toho tak nervózní, že jsem celé dopoledne nespala a jen jsem chtěla pít mlíčko. Před polednem pro nás přijel tatínek, dali jsme společně krachle a kytičku doktorkám i sestřičkám a vyrazili jsme domů do Čelákovic. Tam už na nás čekala babička a Ella. Babička připravili oběd a já jsem si dala mlíčko od maminky. Po dlouhém přemlouvání se mi povedlo usnout až kolem čtvrté hodiny, s menšími přestávkami spím až do teď a rodiče doufají, že budu spát i v noci. Nespím v postýlce, ale v proutěném košíku, který je u rodičů v ložnici.
ELLA: Ve středu večer jsem přijela s babičkou z chaty do Modřan, kde jsem přespala ještě jednu noc. Dopoledne jsme se vypravili domů, kde jsme očekávali příjezd rodičů a sestřičky Lisy, na kterou jsem se moc těšila. Dostala jsem dárek - vlastní malý kočárek s miminkem, abych se měla taky o koho starat. Odpoledne jsem pak šla s babičkou a tatínkem k pískovně, kde jsem se přestala bát vody. Sama už chodím do maximální hloubky, co stačím a ze stoje skáču na ručičky a chodím po dně po čtyrech.
Jůů, Ello, to jsou teda věci! Pár dní se nekouknu na tvůj blog a hned zmeškám takovou událost! Gratuluju tvým rodičům k novému miminku. Zdá se, že se má k světu.
OdpovědětVymazatJsem ráda, že máš svojí sestřičku ráda, protože když já jsem dostala sestřičku, tak jsem z toho byla trošku zaskočená a po několika dnech jsem se rodičů ptala, kdy půjdeme to miminko do té nemocnice zase vrátit... Ale nakonec jsem si na sestřičku zvykla:)
Měj se hezky a Lise a mamince přeju hodně zdraví!
Zuzka