Osiřelá Ella bez tatínka

Tatínek nás v pátek 11.3. odpoledne opustil a vyrazil do Toskánska na cyklistické soustředění. S maminkou jsme se hned daly do gruntování celého bytu, které nám trvalo až do tatínkova návratu :-) Při té příležitosti jsme vypraly i slonici, která, jakožto moje nejoblíbenější hračka, byla značně ušmudlaná. V sobotu i v neděli za námi přijela babička a chodily jsme na dlouhé procházky. V úterý pro nás přijel strejda Kuba a odvezl nás do Modřan. Tam jsem ve středu oslavila svůj svátek. Přišli prarodiče Kalinovi i s prababičkou Věrou. Dostala jsem spousty krásných dárů, za které děkuji. K večeru jsme se pak byli projít s Verčou, Zdenálem a Barunkou, od kterých jsem dostala další dárky. V pátek nás babička odvezla domů a byla jsem u paní doktorky kvůli dlouhodobému kašlíčku. Řekla mi, že to může být stále reakce na očkování. Víkend jsem pak strávila s maminkou sama. Moc jsme se těšily na tatínka, který měl přijet v neděli večer. Bohužel se mu ale porouchalo auto, takže si pobyt v Itálii prodloužil o dva a půl dne. V pondělí jsme jely vláčkem do Prahy a v úterý zase vláčkem zpět. Ve středu brzo ráno konečně dorazil tatínek. Přivezl spousty italského jídla, mimo jiné i omáčky na těstoviny, ze kterých jsem si s potěšením postavila věž. Co nyní umím říkat: táta, tady je, není, ne a někdy také máma, bába a mnoho dalších náznaků slov. Tatínek mě dnes přezkoušel a zjistil, že umím ukázat správně na všechny části těla, včetně oblečení.

Baby boom

Z minulé nemoci jsem se opravdu rychle vyléčila, takže jsme mohli o víkendu vyjet do Bedřichova. Tam jsem potkala Matyáše a Šimona Klímovy, které jsem již skoro rok neviděla. Oba vyrostli a to je asi proto, že tak dobře a hodně jí. Jestli si rodiče myslí, že hodně papám, tak se mýlí. Bylo tam hodně tet čekajících miminka, takže se už těším na nové kamarády. Zároveň se konala u nás na chatě schůze MTBO, takže měl tatínek v sobotu odpoledne a večer o zábavu postaráno. Byla jsem se na schůzi také podívat, abych řekla svůj názor o budoucnosti MTBO, protože se to týká hlavně mě. Potkali jsme tam Markétu Jiráskovou, maminku mé kamarádky Laury, která teď čeká dokonce dvojčata. Také jsme se dozvěděli, že narození potomka očekává několik dalších elitních závodnic MTBO. V neděli byly na stadionu dětské závody, kde jsem zjistila, že jestli chci příští rok vyrazit do stopy, musím si pořídit oblečky od firmy Gasso, jinak nebudu "in". V pondělí večer se tatínek potkal se Zdenálem, aby mu předal nové cyklodresy Ekonomu a na oplátku pro mě dostal exkluzivní zelenou houpačku. V úterý cestou z Prahy jsme byli v Říčanech, kde já jsem si hrála na známém dětském hřišti a tatínek navštívil místní chirurgii, kde se mu známý doktor Mireček snažil pomoci od bolesti pravého nártu. Dostal do chodidla injekci, která by to měla spravit. Ve středu jsem šla k paní doktorce na očkování proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím. Injekci jsem dostala do levé ručičky. Zároveň mě paní doktorka změřila a zvážila (77cm ve stoje), ale maminka údaj o váze zapomněla. Vážím stále něco mezi 9-10kg. V pátek jsme jeli opět do Bedřichova, ani jeden z rodičů však nelyžoval - tatínek raději chodil na kolo a maminka byla nastydlá. Mamince se však nemoc přes víkend zhoršila a tak musela v pondělí k doktorovi. Bohužel jsem to chytla i já - měla jsem rýmičku, kašlíček a dokonce teplotku. Dnes tatínek odjiždí na 9 dní do Toskánska, aby trochu zlepšil svou hroznou výkonnost na kole. Takže tady s maminkou osiříme :-(

15-měsíční dračice

Ve čtvrtek 10.2. jsem oslavila své 1,25 narozeniny. V pátek hrozně pršelo, přesto jsme jeli do Bedřichova. Přijela tam babička Jarmila, prateta Věra a maminčina sestřenice Lenka s manželem Zdeňkem. V sobotu vysvitlo sluníčko, ale všude byl hrozný led. S babičkou a Lenkou jsme proklouzali celou procházku. V pondělí jela maminka s tatínkem na ultrazvuk, aby se poprvé podívali na mojeho bratříčka či sestřičku, jenž se klube u maminky v bříšku. Prý je zatím v pořádku. Potom odjel tatínek na 2 dny na AMČR v klasickém lyžování do Nového Města. Já jsem zatím s maminkou zůstala u prarodičů v Modřanech. Ve čtvrtek jsem chtěla jít na očkování, ale paní doktorka měla dovolenou, protože zrovna byly v Čelákovicích jarní prázdniny. V pátek jsme vyrazili na závody do Vysokého nad Jizerou. Potkala jsem tam novou kamarádku Emu, která je asi o měsíc starší než já. Je sice drobnější, ale zato umí nejméně 50 slov. Mám se ještě co učit. Byl velký mráz a já jsem trávila přes den na závodech hodně času venku, možná i v důsledku toho jsem onemocněla. Poté co jsem byla mrzutá a v neděli jsem spala i dopoledne, mě rodiče změřili teplotu a měla jsem 38,5. Celou cestu domů jsem prospala. V pondělí i úterý mě přijela hlídat babička, zatímco maminka jela učit do Prahy. Koupila mi tam 2 hezké knížky, abych se i při nemoci zabavila a trochu rozvíjela svojí slovní zásobu. Tu pasivní již mám dle rodičů celkem dobrou, aktivní zatím nemám vůbec. Zvýšená teplota mi v úterý zmizela a doufám, že už se nevrátí, abych mohla řádit, jak se mi zlíbí.

Orlický maraton a čelákovický kilometr

Ve čtvrtek mi tatínek poprvé v životě nasadil GPSku, aby změřil kolik ujdu. Měla jsem ale horší náladu než včera, tak jsem ušla pouze 500m. V pátek jsme vyrazili do Skuhrova nad Bělou kvůli Orlickému maratonu. Spali jsme tam v překrásném apartmánu a stravovali jsme se ještě o trochu lépe u Krunčíků. Měla jsem tam bílou polívku z králíka, olizovala jsem se až za ušima. Na druhý den jsem dostala borůvkovou šťávu, takže jsem pak měla černý jazýček. Ani jeden den jsem však nespala moc dobře, protože s námi spali ještě Ouhrabkovi a neměla jsem pro spánek patřičný klid. Také to mohlo být způsobeno tím, že už se mi proklubaly 4 stoličky, takže už mám celkem 12 zoubků. Závodil pouze tatínek a jak můžete vidět z fotky, tak velmi ukrutně. Vítek už se přetáčí a je nejméně tak šikovný, jako jsem byla já. Já stále nemluvím, vztekám se a neposlouchám. Na začátku týdne přišlo jaro, takže jsem vyrazila každý den na hřiště. Ve středu se mnou šla maminka na hřiště bez kočárku, takže jsem si opět nasadila GPSku a tedy vím, že jsem ušla svůj první kilometr. Nebylo to sice se mnou jednoduché, chodila jsem úplně jinam než chtěla maminka, chvílema jsem i protestovala leháním si na chodník, ale za občasného poponesení jsem došla tam i zpět.

Nová autosedačka Römer King Plus

Minulý týden jsem držela již zmíněnou bánáno-rýžovou dietu. Můj rekord byl 4 bánany denně, průjmu jsem se však úspěšně zbavila. Ve čtvrtek mi tatínek dovezl mojí dlouho očekávanou novou autosedačku. S rodiči jsem si vybrala to nejlepší na trhu, Römer King Plus Organic Nature, který má potah z organické bavlny a bambusu. Nejdřív jsem sedačku nechala vyzkoušet méďu, vypadal že je v pohodě, tak jsem si pak do ní taky vlezla. Nakonec jsem se nechala i připoutat. Až jí pořádně otestuji za jízdy v autě, napíšu vám moje poznatky. V pátek jsem odjela s rodiči a babičkou do Krušných hor na závody v LOBu (lyžařský orienťák). Spali jsme v "hotelu" Cepín v Mikulově, takhle špatný hotel jsme však ještě neviděli. Večer jsem si ještě pohrála s Májou a šla jsem spát až v deset. V sobotu pak rodiče odjeli na závody sami a mě hlídala babička dole v smogem zamořeném údolí. V neděli mě rodiče vzali do dějiště závodů, městečka Zinnwald, kousek za českými hranicemi. Tam jsem si užila horského sluníčka a mrazivého počasí, ale také závodního šrumce v tělocvičně. Uhodněte, kde se nacházím na fotce z tělocvičny. Výherci dám pusu na tvář, když se mi bude chtít :-) nebo ho taky můžu kousnout, to je nyní moje oblíbená zábava, kterou se mě však rodiče snaží odnaučit. V pondělí nás tatínek pro změnu odvezl do Vršovic k babičce a dědečkovi. Ti mě hlídali, když jela maminka v pondělí odpoledne i v úterý dopoledne učit angličtinu. Poprvé jsem tam dokonce i přespala a dostala jsem taky spousty dobrého školního jídla. Dědeček mě naučil zvonit na velký kravský zvonec a spoustu dalších lumpáren. Cestou domů jsme zakoupili v IKEA žabí nočník a další drobnosti. Nočník jsem vyzkoušela, ale sedám si na něj jen, když mám sama chuť a to nebývá moc často. Dnes jsem byla na nejdelší procházce po vlastních nožičkách v životě, ušla jsem cca 750m. Občas už chodím i tam, kam chtějí rodiče a nechám se od nich vodit za ruku.