24.týden (Maďarsko)

Ve středu odpoledne přijeli za námi na návštěvu babička Olga a dědeček Mirek, kteří opět přivezli rodičům zásoby jídla. Ve čtvrtek odpoledne jsme se již připravovali na dalekou cestu. Upekli jsme si koláč s višnovou marmeládou a uvařili těstovinový salát. V pátek brzo ráno jsme vyrazili do Maďar. Cestou jsme nejprve vyzvedli strejdu Honzu v Horních Počernicích, pak strejdu Milana na Žižkově a nakonec tetu Míšu na Hájích. Pak už jsme vyrazili po D1 přes Slovensko až k Balatonu do města Balatonfüred. Cesta byla dlouhá a moc mě nebavila. Museli jsme několikrát zastavit, abych se protáhla, napila mlíčka a byla přebalena. První závodem byl sprint, který se konal hned v pátek odpoledne. Všem se závod celkem povedl až na Honzu, který nenašel 1 kontrolu a závod následně vzdal. Poté jsme se ubytovali v apartmánech na okraji města. Tatínek s ostatními šli ještě na procházku, maminka mě mezitím uspala. Po jejich návratu jsem se však zbudila se špatnou náladou, brečela jsem a vůbec jsem nemohla znovu zabrat. Tatínek mě dokonce musel vzít někdy po půlnoci na 15 minutový výlet po chodbách domu při kterém jsme potkali kamarády, kteří teprve dorazili z Prahy. To mě trochu rozveselilo, takže pak už jsem byla schopná u rodičů v posteli usnout. V sobotu dopoledne jsme vyrazili na procházku do centra města, kde si všichni kromě mě dali zmrzlinu (maminka makovou a tatínek belgickou čokoládu). Po poledni jsme dojeli do centra závodu na kopec. Konal se tam závod v middlu, který byl zároveň prvním závodem Českého poháru v MTBO. Maminka i tatínek zajeli velmi slušně (4.a 8. místo) a i strejda Honza orazil všechny kontroly, bohužel však na trati píchnul. Celý den bylo teplo a slunečno. Tatínek se tak zavařil, že ho celý večer bolela hlava, takže si ani moc neužil večeři v tradiční maďarské hospodě. Po večeři jsme se ještě stavili na vyhlášení, abychom zasteskali našim reprezentatům, zvláště Chláďovi, který vyhrál světový pohár. Noc na neděli jsem prospala už naprosto v klidu, abych ukázala kamarádům, že páteční noc byla omyl. V neděli byl závod s hromadným startem v longu, což znamená klasickou trať. Protože však všichni startovali skoro ve stejnou dobu, musela mě maminka před startem odložit v kočárku do prostoru cíle a poprosila jednu tetu, aby na mě občas mrkla. Vyzvedl až strejda Milan, který dojel nejdřív. V tu chvíli mě však hlídala paní, která tam měla další 2 děti na hlídání. Nevíme, kdo to byl, ale moc jí děkujeme. Celý víkend mě pomáhali hlídat, bavit a přebalovat také Míša, Milan a Honza, kterým taktéž děkujeme. Všem se nedělní závod docela povedl, obvlášť Míše, která dojela na 4.místě. Maminka však potkala na trati bludnou křižovatku, kde se při každém ze 3 kol ztratila, takže na jednom místě bloudila v součtu asi 45 minut. Tatínek taky nezajel tak dobře jak v sobotu, ale byl poměrně spokojen. Po rychlé sprše jsme se vydali na náročnou cestu domů, kterou jsme si na začátku zpříjemnili návštěvou Tesca ve Veszpremu. Bylo teplo a svítilo sluníčko, takže jsem se v autosedačce málem uvařila. Domů jsme nakonec dojeli až kolem 23.hodiny. V pondělí se život vrátil do běžných kolejí, takže maminka jela do školy a tatínek mě hlídal doma. V úterý jsme přejeli do Modřan, kde mě pro změnu hlídala babička.