28. týden

Celý týden maminka chodila do ZŠ Kamenka kvůli výzkumu pro diplomovou práci. Každý den mě tedy do 10 hodin hlídal tatínek a pak za mnou přijela na hlídání babička. Ve středu odpoledne se konal 4.závod Pražské MTBO ligy na Strahově. Byla zima a pršelo, přesto i maminka nastoupila a po dlouhých útrapách závod dokončila. Tatínek dojel na třetím místě. V pátek dopoledne jsme vyrazili na závody MTBO do Polska, kousíček za hranice do městečka Duszniki Zdroj. Hned po příjezdu se konal sprint, který tatínkovi vyšel skvěle, zatímco mamince a Míše už tolik ne. Do Polska s námi jela na celý víkend i babička, abych nebyla při závodech osamocena v kočárku a měl mě, kdo hlídat. Ubytovali jsme se v horské chatě v obci Zieleniec, což je lyžařské středisko v nadmořské výšce 850 mnm. V sobotu jsme málem prošvihli start longu, když jsme přijeli o hodinu později než bylo záhodno. Maminka i Míša jely dobrý závod, tatínek dělal bohužel mapové chyby, takže spokojený nebyl. Po závodě jsme šli na večeři do pizzerie na náměstí, kde tatínek se strejdou Martinem jako obvykle řešili mapu (viz foto). V neděli, na krátké trati, byly nominačky na MS v MTBO, bohužel ani jeden z rodičů se tam nenominoval, i když tatínkovi to uniklo jen o fous. Maminka hledala první kontrolu 9 minut, takže pak už nebylo o co hrát. Míša skončila na krásném 2.místě, což je zatím její nejlepší výsledek v MTBO. Celý víkend se střídalo slunečné počasí s bouřkami, takže v lese bylo opravdu hodně bahnito. Po závodech jsme se cestou stavili v Seleticích domapovat terén na MTBO. Dokonce i já jsem si vzala mapu a buzolu a šla klasifikovat sjízdnost cest, zjistila jsem že pro kočárek jich tam bohužel moc vhodných není. Protože jsme to nestihli, tak v pondělí dopoledne jsme tam jeli znovu. Tentokrát jsem dojela s babičkou až do Tuchomi a zpět. Do Modřan, kde jsme přespali, jsme dorazili až v půl desáté večer. V úterý šla maminka ráno učit dětičky do kroužků. Odpoledne za námi přijeli do Čelákovic na návštěvu babička a dědeček Kalinovi se zásobami jídla a radami pro psaní diplomky. Dědeček se mnou jako obvykle šprýmoval. Ve středu jsme s maminkou rozdělovaly ceny na závody, které jsme dostali od sponzorů. Protože jsem chtěla pomáhat, tak jsem alespoň otestovala sluneční brýle, které se mi líbí natolik, že už je asi žádnému závodníkovi nedám. Musím se pochlubit, že se neustále zlepšuji v lezení, sezení a skoro už uvažuju, že vyskočím z kočárku. Taky už jsem řekla slovo HAM a NE.